Příroda a přírodní rezervace

Žehuňský rybník

Žehuňský rybník je největší rybník ve Středočeském kraji a devátý největší v České republice. Vodní plocha má rozlohu 258 ha. Svou délkou 5,5 km je jeden z nejdelších rybníků v České republice. Dosahuje hloubky až 6 m. Leží v nadmořské výšce 204 m. Zemní hráz vysoká 7 metrů, s délkou v koruně 870 metrů. Břehy jsou porostlé jak stromy, tak místním ozeleněním. Západní břeh rybníka je v kontaktu s domovní zástavbou obce Žehuň, jihovýchodní břeh se dotýká domů v obci Choťovice.

Jedná se o významné stanoviště vodních a na vodní ekosystémy vázaných ptáků. Území NPP je součástí ptačí oblasti Žehuňský rybník a obora. Území je významné jako hnízdiště 145 ptačích druhů, je důležité pro tah vodních ptáků a dravců. Bylo zde zaznamenáno více než 260 druhů ptáků. Z ohrožených a vzácnějších druhů ptáků na rybníku a blízkém okolí hnízdí např. bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus), lžičák pestrý (Anas clypeata), husa velká (Anser anser), moták lužní (Circus pygargus), chřástal kropenatý(Porzana porzana), chřástal malý (Porzana parva), linduška luční (Anthus pratensis), konipas luční (Motacilla flava), slavík modráčekstředoevropský (Luscinia svecica cyanecula), cvrčilka slavíková (Locustella lucinioides), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus),sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) či strnad luční (Emberiza calandra). Na oboře a stepních stráních pak hnízdí např. včelojed lesní(Pernis apivorus), orel mořský (Haliaetus albicilla), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Vzácně lze pozorovat i strnada zahradního(Emberiza hortulana). Na průtahu a při zimování je rybník významný především pro populace kormorána velkého (Phalacrocorax carbo),husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons), čírky obecné (Anas crecca), ostralky štíhlé (Anas acuta), morčáka velkého(Mergus merganser), orla mořského (Haliaetus albicilla)a racka bělohlavého (Larus cachinnans). Významným fenoménem jsou rovněž velká a početná nocoviště vlaštovky obecné (Hirundo rustica), břehule říční (Riparia riparia) a špačka obecného (Sturnus vulgaris) v rákosinách, kdy největší hejna dosahují i více než 100 000 kusů.

Významné jsou také porosty vodních a bažinných rostlin. Vodní makrovegetaci rybničního sublitorálu zde představují v první řadě nápadné porosty stulíku žlutého(Nuphar lutea), nejlépe vyvinuté v oblasti ústí Cidliny do rybníka. Z dalších zde zjištěných druhů volné vody stojí za řeč řečanka přímořská (Najas marina). Místní litorály jsou z naprosté většiny tvořeny rákosinami. V jejich kompaktních porostech lze místy narazit na floristicky zajímavější druhy jako [[puškvorec obecný]] (Acorus calamus), sevlák širolistý (Sium latifolium), řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) a v bezděkovské rákosině (jižní břeh rybníka) na pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Na rákosiny navazující luční porosty byly v minulosti dosti intenzivně zemědělsky využívány, což s sebou přineslo ochuzení jejich druhové skladby. Dosti hojně se v nich dosud vyskytuje starček bludný (Senecio erraticus), česnek hranatý (Allium angulosum), žluťucha lesklá(Thalictrum lucidum), bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) či štírovník tenkolistý (Lotus tenuis). Výskyt omezený především na polohy jež unikly hnojení kejdou (místními rolníky velmi oblíbenému způsobu zušlechťování luk) dnes mají citlivé druhy jako pěchava slatinná (Sesleria coerulea), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), ožanka čpavá (Teucrium scordium), violka nízká (Viola pumila), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) nebo bařička bahenní (Triglochin palustre).Zvláštní zmínku zaslouží skupina bahenních pampelišek (Taraxacum sect. Palustria); těch bylo na zdejších loukách nalezeno devět mikrospecií, v Česku vesměs silně, či kriticky ohrožených (tím se nemůže pochlubit žádná jiná česká lokalita). Je ovšem otázkou, kolik z nich zde přežívá dodnes.
Nejnověji bylo území přehlášeno za Národní přírodní památku vyhláškou Ministerstva životního prostředí číslo 15/201 Sb. s účinností od 1. března 2011, v Ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP) je evidována pod kódem 540.

Současnost: Po restituci v roce 1992 se majetek včetně Žehuňského rybníka vrátil  do rukou původních majitelů - rodiny Kinských. Dnes jsou majiteli synové Norberta Kinského  Giovanni Kinský dal Borgo  a Dr. Pio Kinský dal Borgo.  Bratři založili  v Chlumci akciovou společnost, která spravuje  v Čechách veškerý jejich majetek.

Sádecký pan Václav Kavka, který se o rybník staral v letech 1971 až 2010, určuje jeho rozlohu 254 ha, na internetových stránkách se v některém odkazu hovoří o 321 ha, na jiném místě 258 ha. Také zprávy o jeho hloubce se liší. Zatímco na stránkách internetu má být jeho největší hloubka 6m, pan Kavka udává 4,60 m.

Žehuňský rybník spadá do soustavy NATURA 2000