Obec Žehuň
obecŽehuň

Kronika 2005


 Úvod ke kronice obce Žehuň V. díl

20. května 2005, kdy začínám zakládat tento pátý díl Kroniky obce Žehuň, má obec 427 obyvatel, 207 mužů a 220 žen a 258 popisných čísel. Podle posledního sčítání v roce 2001 žilo v Žehuni 439 obyvatel, 208 mužů a 231 žen. Pracujících bylo 178, z toho 131 lidí pracovalo mimo obec. Z 257 domů bylo trvale obydlených 144. V roce 1964 se stala osadou Žehuně obec Choťovice, ale ta se od 1. ledna 1991 opět osamostatnila. Zatímco rozšíření krajů z dřívějších osmi na současných čtrnáct, uskutečněné v roce 2001, se nás nedotklo, byli mnozí občané rozčarování z rozhodnutí obecního zastupitelstva připojit Žehuň pod správu pověřené obce III. stupně Kolín, k němuž od 1.ledna 2003 došlo. Pod Kolín připadly také Choťovice. Ani vstup do Evropské unie 1. května 2004 jsme tak citelně neprožívali, byť to přineslo mnoho nepopulárních změn.

Podrobný popis obce a života v Žehuni jsem uvedla jednak v úvodu ke třetímu dílu kroniky na straně 3 až 29 a podrobně ve sborníku Žehuň a okolí, vydaném v roce 1987 k výročí osmi set padesát let obce. Proto se omezím jen na to, co dosud nebylo v předchozích dílech obecních kronik uvedeno, nebo na změny, které nastaly.

Počátek obce sahá do období vnitřní kolonizace, probíhající ve dvanáctém století jako důsledek snahy o rozšíření osevních ploch. Z první písemné zprávy o Žehuni, psané latinsky, se dovídáme, že roku 1137 postavili řeholníci z Opatovic nad Labem v místě dnešní obce kostel. Lesy první osadníci vyžehli a to dalo základ názvu obce Žehuň. Od 16. století se už o obci vyskytuje více zpráv. Podrobnou historii počátku Žehuně najdeme ve sborníku Žehuň a okolí na straně 8 až 10.

V poslední čtvrtině 19. století se začal v Žehuni pozvolna rozvíjet kulturní a společenský život. Svým dílem k tomu přispěla škola, Občanská a společenská beseda a hasičský spolek, založený roku 1882. Hudba a divadelnictví, které se šířily v počátku hlavně ze školy, dosáhly svého vrcholu ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy divadelní představení hojně organizoval Sokol pod vedením učitelky a tehdejší kronikářky paní Jiřiny Kvasničkové. Divadla se také nacvičovala a hrála pod hlavičkou hasičského spolku. V předválečném období působilo v Žehuni také několik kapelníků. Popis jejich činnosti najdeme v dokumentu Hudebnost a hudebníci v Žehuni a okolí, vypracovaném v roce 1985. Dokument obsahuje text a fotografie.

Významnou dominantou obce je pozdně barokní kostel svatého Gotharda s typickou cibulovitou věží, vystavěný do současné podoby v letech 1753 - 1762. Starý hřbitov se rozkládá kolem kostela a od roku 1925 se už nepoužívá, protože se pohřbívá na tzv. novém hřbitově. Nalézá se tu kostnice, miniatura známé sedlecké kostnice, vybudovaná v letech 1765 - 1769. Na malém prostranství, zvaném U Jána, v blízkosti kostela a školy na parcele č. p. 725/1 stojí od roku 1832 socha svatého Jana Nepomuckého, renovovaná v roce 1997 akademickým sochařem Miloslavem Hájkem z Horních Počernic. O rok později opravoval tento sochař také sochy sv. Donáta a sv. Floriána, stojící na hřbitovní zdi. V roce 2000 byl v zimě nejen vykraden kostel, kdy se škoda odhadovala na devět set tisíc korun, ale v létě zmizely i dvě renovované sochy. Třetí socha byla pak přemístěna do kostela. Tuto sochu určil restaurátor za zpodobnění svatého Linharta, ale současný kněz vyjádřil domněnku, že se jedná o sochu sv. Prokopa. Budova fary, přebudovaná z původní dřevěné do nynější podoby v letech 1792 –1798, byla po odchodu předposledního kněze Rudolfa Vošického v osmdesátých letech minulého století, který bydlel nejprve na faře v Sánech a později v Žehuni, obydlena laickými nájemníky, v nedávné době rómskou rodinou. Od roku 2002 hradecká diecéze faru prodává.

Nejvíce se na její devastaci kromě času podepsal jeden z kupujících, který ač ještě budovu nevlastnil, si zde počínal jako vlastník. Rozprodal poslední zbytek cenností a dokonce vytrhal a ukradl i několikery těžké, hodnotné dveře. Několik zájemců od úmyslu koupit budovu odstoupilo, až se v současné době o faru vážně zajímá mladý pár sochařů , kteří hodlají i značně zdevastovanou budovu odkoupit.

Náboženský život v obci je minimální. Bohoslužby zde od počátku devadesátých let slouží starý kněz Václav Netuka ze Žiželic v sobotu odpoledne, zpravidla za účasti tří až deseti věřících, ponejvíce starších žen. Z mladších účastníků bohoslužeb je to jen občas pětičlenná rodina paní Pilařové z Choťovic. Od letošního roku při bohoslužbách vypomáhají mladí jáhnové, kteří čekají na vysvěcení a bydlí a hospodaří v domku v Lipci. Na varhany hraje Ing. Josef. Novák z Prahy, který do Žehuně dojíždí po čtrnácti dnech.

Druhou nepřehlédnutelnou dominantou Žehuně je rybník, zřizovaný v letech 1492-1497, rekonstruovaný 1951-1955. Jeho katastrální výměra se udává 254 ha. Podle rozlohy je to osmý největší rybník v Čechách, podle délky 5,5 km je třetí. Slouží nejen k chovu ryb, ale i ke koupání, i když místa, kterými se dalo dříve do rybníka vejít se postupně měnila a zužovala. Za mého dětství se ve třicátých letech dalo koupat i na kraji „Haled“ v místech, kde již několik let stojí dřevěná bouda, využívaná jako seník pana porybného, bývala krásná písečná pláž. Dnes je toto místo zarostlé rákosím. Na „Haldech“ pak byly tři vstupy do vody, dnes rovněž zabahněné, zarostlé a nepřístupné, protože vstup na „Halda“ je uzavřen plotem a na přilehlé louce se pasou ovce pana porybného. Koupávalo se také u staré „kaverny“ nebo u „přecházky“ u prvního nebo druhého „roštíčka“; tato místa se nacházela u cesty na „Halda“ u jižní hráze rybníka. Po zřízení tzv. nové „kaverny“ v roce 1936 se odrostlejší mládež chodila koupat sem. Dnes se tomu místu říká „u domečku“ a je to místo, kde se k vodním radovánkám scházejí opět mladí. Vstup do vody je dnes také u sjezdu, u schůdků v místě staré „kaverny“, u násypek nebo u železných schodů na konci jižní hráze. Zdá se však, že rok od roku koupajících se v rybníce ubývá. Na rybníce se v zimě, pokud moje paměť sahá, bruslilo a chlapci zde hráli hokej. Nejinak je tomu i dnes, i když zimy už nejsou pro tento sport tak příznivé. Téměř až do poloviny minulého století si nechávali na rybníce v zimě vysekávat místní řezníci a hostinští také led.

Po roce 1989 byl tento za socialismu zestátněný rybník navrácen původnímu majiteli hraběti Kinskému. Dnes vlastní rybník akciová společnost, v níž má majitel převahu akcií. Každoroční podzimní rybolovy lákají stále četné diváky, při čemž sítě obtěžkané lesklými šupináči a stružka Cidliny, vinoucí se na dně vypuštěného rybníku, tvoří neopakovatelnou kulisu. Jen pověstné „hoří“, které na konci každého rybolovu ohlašovalo v minulosti začátek beztrestného lovu ve vypuštěném rybníku každému, kdo byl schopen udržet čeřen v ruce, se už několik roků nekoná. Také odedávna vžité pytlačení zaniká, protože na hlídání se podílí najatá hlídací agentura a několik nenechavců bylo potrestáno značnou pokutou. Od roku 1971 je porybným pan Václav Kavka.

Současný kulturní a společenský život obce se nedá srovnávat s jeho bohatostí a rozmanitostí v první třetině dvacátého století a ještě částečně i v nejbližší době po roce 1945. Tehdy si kulturu vytvářeli naši obyvatelé sami, zatím co dnes jsme většinou jen pasivními konzumenty. Příchod televize a dopravní dostupnost měst změnily možnosti kulturního vyžití obyvatel obce. Uzavření místního kina v roce 1988, které svým vybavením zaostávalo a bylo v poslední době jen sporadicky navštěvováno, kdy zvláště malou účast vykazovaly filmy sovětské a ideově zaměřené, nahradila televize, která se postupně dostala do všech domácností. Kdo chce dnes navštívit divadelní představení, jede pohodlně vlastním autem do blízkého nebo vzdálenějšího města. V obci upadla i hudebnost. Zdá se, že není potřeba učit se hrát na nějaký hudební nástroj, když je pohodlnější přijímat hudbu reprodukovanou. Přesto od roku 1998 vyučuje na naší škole hudbu bývalý učitel hudební školy v Poděbradech pan Svoboda 11 žáků, kteří se učí ponejvíce hrát na zobcovou flétnu, ale většina z nich po kratší době výuku vzdává. Výjimkou jsou pouze dvě žákyně 9. třídy Nina Jedličková ze Žehuně a Iveta Kopecká z Hradčan, které hrají na klavír. První z nich sedmým rokem, druhá pátým. Čtyři nejmladší děti jsou z mateřské školy, ostatní jsou z prvního stupně základní školy.

Od konce osmdesátých let se přestávaly pořádat pouťové a posvícenské zábavy a plesy, protože sál u Kvasničků ani v hostinci na Malé Straně u Drbohlavů nevyhovoval a poutě a posvícení se v pozdějších letech přestávaly slavit. Kde jsou doby slavných žehuňských poutí a posvícení, která se slavila i v pondělí o „zlaté“, kdy se pořádala také ještě taneční zábava. Tak tomu bývalo až do třicátých let minulého století a krátkou dobu po válce. Dnes několik málo párů ze Žehuně jezdí v zimě na ples do kulturního domu Beseda na Hradčany, kde myslivci také pořádají poslední léč a mladí navštěvují v okolí diskotéky. Často se ráno po jejich návratu objeví někde něco poškozeného nebo rozbitého jako důsledek alkoholu a drog. Taneční zábava se v létě pořádá občas na letním parketu sportovního hřiště. Od druhé poloviny devadesátých let organizuje obecní úřad ve školní jídelně pravidelně Mikulášský dýchánek pro důchodce, při němž zajišťují program kromě hudby i žáci školy. V roce 2003 a 2004 pořádala školská a kulturní komise obecního úřadu ke Dni dětí na hřišti pro děti bohatý program, vyplněný závody s cenami.

Zdrojem kultury zůstává nadále obecní knihovna, která nahradila v roce 1995 někdejší střediskovou knihovnu, založenou v roce 1972 po několikaletém živoření nefunkční bývalé knihovny paní Evou Černou-Štěrbovvou. Tuto střediskovou knihovnu vedla nejprve ona, později Martina Kuncová. Obě byly absolventkami střední knihovnické školy. Obecní knihovna převzala plně funkci střediskové knihovny a od roku 1995 ji obětavě vede důchodkyně, bývalá zdravotní sestra, paní Hana Eliášová. Knihovnu navštěvuje 102 čtenářů a počet vypůjčených knih za rok 2004 dosáhl čísla 2336. Od roku 2003 má knihovna počítač s Internetem.

Tělovýchova se realizuje v kopané, stolním tenisu a nepravidelně cvičí také ženy. Kopanou hrají závodně pouze muži ve IV. třídě skupině C a v letošním roce postoupili do III. třídy B. Současné fotbalové hřiště, vybudované na bývalé mlýnské zahradě, bylo dáno do provozu v roce 1985. Konala se zde v roce 1987 hlavní část oslav osmistého padesátého výročí založení obce. V roce 2002 se zde zahájila stavba kabin, které mají nahradit dosavadní provizórium. Stolní tenis hrají také jen muži, kteří sestoupili v minulém roce z první třídy do druhé. Oddíl stolního tenisu byl založen roku 1972 a kromě kratších přestávek se hraje doposud v někdejším hostinském sále, později využívaném jako tělocvična v domě čp. 11, který byl navrácen v restituci dceři původní majitelky paní Růženě Lepešové. V roce 1998 jej od ní obec odkoupila za 330 000,-Kč, budovu nechala renovovat včetně výměny oken, parket a střechy. Dnes slouží jak kulturní zařízení a v tělocvičně se hraje tenis a příležitostně cvičí ženy. Od začátku letošního roku vedla paní Helena Novotná z Dobšic nácvik orientálních tanců. Po přechodném přerušení se má s nácvikem pokračovat zase na podzim. Předsedou Tělovýchovné jednoty je pan František Soukup, jednatelem a pokladníkem starosta obce pan Václav Fišer, ve výboru jsou Vladimír Eliáš, Ing. Karel Horák, Lukáš Ševčík, Jan Štěrba, Zdeněk Konvalina, Daniel Kvasnička starší. Sokolská zahrada byla zakoupena v roce 1920 místní jednotou Sokola od rodiny Kvasničkových za 12 000 korun. Soudní spor o tuto zařízení, probíhající před několika lety, obec prohrála a sokolská zahrada zůstala majetkem Pražské sokolské župy, ale obec ji může pro sportovní účely za údržbu využívat.

V roce 1978 byl založen Sbor pro občanské záležitosti. Jeho prvním předsedou byl jmenován pan Václav Slavíček z Choťovic čp. 15, členkami sboru byly mimo jiné paní Věra Slavíčková z Choťovic čp. 79 a Zdenka Kudrlová ze Žehuně, čp. 235. V pozdější době se ve sboru vystřídaly další členky. Za léta svého trvání uskutečnil sbor stovky gratulací občanům k významným životním jubileím, mnohá vítání občánků a milé bývalo také zveřejňování jubileí spoluobčanů ve vývěsce obecního úřadu. Škoda, že pro utajování osobních dat se od tohoto zvyku muselo upustit. V současné době gratulování k jubileím občanů zajišťují starosta a místostarosta obce a fotodokumentaci pořizuje administrativní pracovnice obecního úřadu paní Marcela Ševčíková.

Žehuň je typickou středočeskou vesnicí se zástavbou rodinných domků a bývalých zemědělských usedlostí, soustředěných původně kolem kostela a postupně se rozrůstajících všemi směry. Půdu někdejšího zemědělského družstva, založeného roku 1950 a nesoucího název Jednotné zemědělské družstvo 25. únor se sídlem v Žehuni, dnes vlastní soukromí zemědělci včetně hospodářských budov, cibulárny a truhlárny. Jsou to Ing. Karel Horák, někdejší pracovník družstva, který se specializuje na živočišnou výrobu a převzal většinu hospodářských budov v Žehuni, Choťovicích i na Hradčanech. Sdružení soukromě hospodařících rolníků v čele s Ing. Ladislavem Mojžíšem se věnuje rostlinné výrobě, MVDr. Karel Dočkal má porodnu prasnic, chová prasata a zaměstnává paní Evu Birčákovou, Natašu Janďourkovou a Pavlínu Královou z Dobšic. Truhlárnu odkoupil pan Václav Maleček a dnes trvale zaměstnává kromě sebe tři zaměstnance. Žehuňská obchodní společnost se sídlem v Choťovicích Ing. Jaroslava Tomáška po krátkém obhospodařování jistým Francouzem předala svá pole k obdělávání sdružení Ing. Ladislava Mojžíše. Farma na Kolajích přešla do vlastnictví čtyř soukromých zemědělců. Agrodružstvo o jedenácti členech, sídlící ve správní budově, vystavěné družstvem v roce 1980, půdu nevlastní a podniká pouze s budovami. V letech 1991- 1993 zde měla sídlo pobočka Agrobanky, v roce 1991-1992 tu sídlila policejní služebna, v níž vykonával službu praporčík Miloš Tichý z čp. 212 a v polovině devadesátých let zde byla zřízena na několik roků i pekárna. Na sklonku devadesátých let se zde nacházel také sklad firmy Nova-Sobotka. Dílny pronajalo Agrodružstvo nejprve firmě Žehuňské strojírny. Po roce 2001, kdy ukončily svou činnost, se dílny renovovaly a sídlo zde našel od roku 2002 podnik Zempra, provádějící zemní práce. V budově také sídlí kanceláře odbočky Ředitelství silnic a dálnic a našli zde ubytování také pracovníci Zempry, jichž zde pracuje na třicet. Předsedou Agrodružstva je bývalý pracovník družstva pan Vladimír Polívka z Převýšova. Na hospodářských objektech a půdě v Dobšicích hospodaří paní Zuzana Zdeňková. Sdružení soukromě hospodařících rolníků nechalo vybudovat v areálu Agrodružstva roku 2004 novou správní budovu čp. 257, kde letos probíhají ještě dokončovací práce exteriéru, ale interiér budovy se už používá.

Na základě zákona o půdě z roku 1991 byly nemovitosti čp. 2, čp.7 a čp. 182 včetně souvisejících nemovitostí a polností vráceny dceři posledního mlynáře Zdeňka Václavíka, Zdeňce Václavíkové-Röschové. Ta darovala čp. 7 svým potomkům Jitce Šoltysové a Zdeňku Röschovi. Po smrti Jitky Šoltysové v roce 1996 daroval otec Jakuba Šoltyse, Jiří Šoltys, v roce 2003 polovinu čp.7 Zdeňkovi Röschovi, který se tak stal jediným majitelem této nemovitosti. Co se týká ostatních nemovitostí po rodině Václavíkových, je jediným majitelem otec Jakuba Šoltyse, Jiří Šoltys, správcem a hospodářem je Jakub Šoltys.

Obecní úřad sídlí v budově čp. 136, v níž bývala četnická stanice a v letech 1952-1956 firma Ingstav, která prováděla úpravy Žehuňského rybníka, později sídlo místního národního výboru. Starostou obce je od roku 1990 pan Václav Fišer čp. 223 a administrativní pracovnicí od roku 1996 paní Marcela Ševčíková čp. 197. Místostarostou je v současné době pan Jiří Podval. Obecní zastupitelstvo je sedmičlenné. Jeho členy jsou Jana Urbanová, Věra Vondráčková, Jiří Podval, Ing. Karel Horák, Petr Baloun a Pavel Vávra, který nahradil odstoupivšího Jiřího Plačka. Při obecním úřadě pracují tyto komise: školskou a kulturní vede paní Věra Vondráčková, stavební pan Petr Baloun, životního prostředí pan Pavel Vávra, revizní výbor paní Jana Urbanová a finanční Ing. Karel Horák. Komise stavební a životního prostředí úzce spolupracují.

Přetrvaly jen některé zájmové organizace, a to jsou Český rybářský svaz, založený v roce 1929, který sdružuje dnes 164 členů, včetně pěti členů čestných a pěti mladých. Členové jsou ze Žehuně a okolí. Současným předsedou je už dlouhá léta pan Oldřich Branda ze Žehuně.

Lidový myslivecký svaz v Žehuni byl ustaven v roce 1946. Myslivecké sdružení Cidlina, vzniklé sloučením mysliveckých sdružení obcí Žehuň, Choťovice, Dobšice a Sány v roce 1978, má v současné době 32 členů. Předsedou je Ing. Jaroslav Tomášek, hospodářem Zdeněk Ševčík, ekonomem Ing. V. Macura, a dalšími členy výboru jsou L. Krejča, J. Plaček, J. Šamša, V. Fejfar, P. Štěrba, V. Matysov, P. Heřmanský a J. Netík. V roce 2003 končily desetileté nájemní smlouvy u honebního společenstva. MS Cidlina proto žádalo o novou desetiletou smlouvu pro výkon práva myslivosti. Protože část honitby v Žehuni spadá do chráněného území NATURA 2000, k níž náleží i vodní rezervace Žehuňský rybník, bylo nutné přistoupit na některá ochranná opatření vodního ptactva. Přemnožil se kormorán a volavka šedá.

Český svaz včelařů byl založen při Občanské besedě v Sánech v roce 1921, ale včelaři se scházeli pravidelně v Žehuni. V roce 1941 sdružoval na 40 včelařů s 290 včelstvy. Organizace byla zrušena roku 1995 a její členové přešli do Městce Králové. V současné době v Žehuni má 25 včelstev pan Oldřich Jiroudek spolu se synem panem Oldřichem Brandou, osmery pan Petr Štěrba, patery pan Alios Štika, jedny pan Václav Kavka a dvoje pan Vladimír Rous z Poděbrad.

Český svaz zahrádkářů, ustavený roku 1964 s 55 zakládajícími členy, svou činnost po krátké době ukončil. Podobně krátký život měl i Český svaz chovatelů, založený roku 1983. Odbočka Československého červeného kříže, založená v roce 1950, vykazovala v počátcích bohatou činnost včetně zdravotnických přednášek a školení. V roce 1991 byla zrušena.

První zmínka o Českém svazu žen pochází rovněž z roku 1950. Její činnost kromě schůzí zahrnovala různébesedy, organizování Mezinárodního dne žen, zájezdy, které zpočátku vedla učitelka a kronikářka paní Jiřina Kvasničková, v šedesátýchletech svaz pořádal staročeské máje, z jejichž výtěžku se pořizovaly v obci lavičky a záhony růží, pořádaly zájezdy pro děti, táboráky, organizoval se kurz studené kuchyně a další. V této činnosti organizace pokračovala i za poslední předsedkyně paní učitelky Jaroslavy Plačkové. Činnost Českého svazu žen byla ukončena k 6. dubnu 1994 s 49 členkami a za poslední peníze z pokladny v částce 5 566,70,-Kč byl uspořádán výlet do Prahy.

Od roku 1948 do roku 1990 působila v obci také odbočka Svazu Českoslonesko- sovětského přátelství, která zanikla v úplné tichosti po roce 1989. Prvním jejím předsedou byl Vladimír Rous.

Hasičský sbor byl v Žehuni založen roku 1882. Od roku 1952 pracoval pod názvem Český svaz požární ochrany, dnes je to Sbor dobrovolných hasičů, jednotka PO III. V šedesátých až osmdesátých letech byla jeho činnost bohatá. Členové se účastnili brigád, pomáhali při výstavbě mateřské školy, organizovali sběr železa, pouťové a posvícenské zábavy a plesy, vedli oddíl Mladých požárníků, atd. Ve dvacátých a třicátých letech hrávali divadla. V současné době i po několikeré výměně předsedy činnost stagnuje.

Komunistická strana, která čítá v současné době deset členů, existuje nadále a její členové se scházejí podle potřeby. Předsedu organizace nemá, ale na schůze vyššího orgánu jezdí Josef Neumann, někdy sám, někdy s předsedou komunistů z Choťovic Josefem Slavíčkem. Registrovanými členy jsou: Jaroslav Vávra ( 91let), Drahoslav Kurka (84 let), Oldřiška Kurková (83 let), Emilie Matoušková ( 71 let), František Tichý (74 let),Václav Vyleťal, (76 let), Zdeněk Kunc (67 let), Josef Neumann (67 let), Jaroslav Fiala (57 let) a Olga Ondráková (45 let). Uvádí se, že na okrese Nymburk včetně Peček, které patří k okresu Kolín, je registrováno 1277 členů. Jiná politická organizace v obci není.

Dnes jsou v Žehuni dvě prodejny potravin. Budovu samoobsluhy v čp. 181, danou do provozu v roce 1972,koupil od Jednoty v roce 1991 pan Martin Vondráček a ten ji po pěti letech přenechal paní Veronice Malečkové, která si před touto koupí v roce 1994 pronajala obchod od Kvasničků v čp. 166 a prodával zde menší sortiment zboží. 8. listopadu 1994 zahájily provoz v nově postaveném domku u čp. 78 paní Marie Mužíková a Eliška Basiková. Jejich prodejna potravin „Marel“ však byla k 1. prosinci 1997 uzavřena. V roce 1995 se prodávaly potraviny i v kiosku „Pod kaštanem“ u manželů Hruškových v čp. 240. I tato prodejna v krátké době zkrachovala. V roce 1996 uzavřel prodejnu pan Martin Vondáček a 10. června 1997 v této zrenovované samoobsluze zahájila prodej paní Veronika Malečková, která zde v současné době zaměstnává další dvě prodavačky, paní Marii Mužikovou a paní Janu Vojtíškovou z Hradčan. Kromě potravin lze v její prodejně koupit textil a drogistické zboží. V čp. 166 se v průběhu několika let vystřídaly ještě prodejna „Květa“, nabízející textil, knihy, prací prostředky, kosmetiku, pak prodej zboží z druhé ruky, tzv. „secondhand“ a nakonec i bazar se zastavárnou. Všechny tyto tři prodejny ale měly jepičí život V někdejší pokladně kina v čp. 20 při hostinci u Kvasničků se také ani ne rok vyskytovalo železářství a prodej drobného domácího zboží.

Do dnešních dnů přetrvala prodejna potravin a drogerie s menším sortimentem zboží, ale s nižšími cenami, zřízená před několika lety ve správní budově Agrodružstva čp. 256. Zde prodává paní Alžběta Krečmerová. Jeden čas se prodávalo i v družstevní prodejně potravin ve zrušené budově čp. 26. Před nedávnem zanikla pro nemoc řezníka pana Bořivoje Vaněčka z Opočnice i prodejna masa a uzenin. Ty se dnes prodávají jednak u paní Malečkové a jednou týdně v úterý odpoledne přijíždí do obce pojízdná prodejna.Od devadesátých let dojíždějí do Žehuně někdy i dvakrát týdně vietnamští prodejci s textilem a obuví, občas zajedou i naši prodejci. Prodává se na návsi ve stánku nebo přímo z auta. Rozšířily se i autobusové zájezdy s předváděcími akcemi nejrůznějšího zboží. Těch se účastní převážně důchodci, kteří se tak dostanou na laciný výlet a občas se nechají nalákat a něco si i koupí, čehož pak dosti často litují a snaží se zboží vrátit. Pro srovnání uvádím ceny tří potravin z osmdesátých let a dnes: litr mléka 2,-Kč, kilogram chleba 2,80,-Kč, kilo vepřového bůčku 20,-Kč. Dnes v Žehuni litr krabicového mléka polotučného 13,90Kč, kilo bůčku 60,-Kč, kilo chleba 21,-Kč. Ve velkých prodejnách ve městě jsou ceny zboží o něco nižší.

Oproti čtyřem hostincům v předválečných časech a v době krátce po druhé světové válce má obec dnes hostinec jeden, a to v čp. 25, kde se před válkou nacházela jedna ze dvou tehdejších místních pekárna a krupařství. Se založením družstva se zde zřídila družstevní kuchyně, jež byla v roce 1993 zrušena. Budovu pak koupili manželé Volejníkovi z čp. 200, kteří zde vařili v létě až 80 obědů, v zimě kolem 40. Jeden oběd stál 25,-Kč. Po zrušení družstevní kuchyně, kterou zde provozovalo družstvo ještě před odkoupením budovy Volejníkovými, povolil obecní úřad několika přestárlým občanům odebírat obědy ze školní kuchyně. Od 1. ledna 1993 stál oběd 23,60Kč, a od 1. března 25,20 Kč. Od roku 1996 se v nové školní kuchyni stravuje rok od roku více cizích strávníků, a to jsou nejen důchodci. Letos bylo těchto strávníků 34. Dnes platí cizí strávníci za oběd 39.- Kč, důchodcům obecní úřad přispívá na oběd pěti korunami. Po několika letech hostinec pronajali Volejníkovi paní Marii Pivné a v současné době jsou nájemci manželé Emilie a Jan Martinkovi z čp. 244, kteří podávají jídla jen příležitostně, např. o rybolovu nebo pořádají několikrát do roka vepřové hody. V hostinci u Kvasničků se vystřídalo od předání budovy majiteli bezpočet nájemců, někdy za rok i dva a často byl hostinec i několik měsíců uzavřený, jak je tomu i v současné době.

Řemeslníků, jejich provozoven a služeb oproti předválečné i válečné době postupně ubývalo. Od roku 1958 pracovali pod Místním hospodářstvím, později na vlastní účet. Po zrušení holičství pana Václava Steklého v čp. 13 a kadeřnictví manželů Kovaříkových v čp. 233 v osmdesátých letech byla Žehuň až do roku 1990, kdy otevřela své kadeřnictví paní Ivetta Bednářová z Kolína v čp. 20, bez těchto služeb. Po roce 1990 začaly postupně některé služby zahajovat provoz. Nebyly to ale zdaleka všechny, které kdysi v obci existovaly. Dnes jsou v Žehuni tři účetní pro podnikatele: paní Hana Kvasničková čp. 166, od roku 2004 paní Eva Podvalová čp. 251 a paní Magdalena Králová čp. 198. Daňová poradkyně Ing. Irena Fejfarová působila od roku 1996 v čp.103 až do letošního roku, kdy se odstěhovala do Dobšic. Od roku 1996, kdy si nejprve pronajal a později odkoupil družstevní truhlárnu pan Václav Maleček, provozuje zde truhlářství a sklenářství. Firma paní Vladimíry Bartošové v čp. 64 na čištění koberců a čalounění, založená roku 1996, zanikla. Přetrvala v témže roce zřízená služba pana Jiřího Krečmery v čp. 64 na instalaci okenních žaluzií a těsnění. Existuje podle vývěsní tabule Elektroservis pana Zdeňka Konvaliny v čp. 23 z roku 1997, ale služby občanům neposkytuje. V roce 1998 vznikl dokonce v někdejších prostorách obchůdku „Marel“ erotický salon. Nepůsobil zde však dlouho. Zednictví pana Pavla Vávry z čp. 84 také zaniklo. Dnes dělá pan Vávra řidiče autobusu. Od roku 2000 provozuje v čp. 45 pan Pavel Vondruška autoopravnu a u pana Bohumila Pechy v čp. 188 je výkup starého nábytku a předmětů. Stavební podnik pana Petra Kocnera z čp. 249 si vede dobře, pro Žehuň však nepracuje. Od roku 1997 má pan Jiří Beneš v čp. 12 firmu Zemní práce rypadlem a od listopadu 2003 zde provádí jeho manželka paní Alena Benešová sportovní a rekondiční masáže. V současné době jsou v obci také dvě zámečnictví. V čp. 27 pana Libora Tomana a v čp.175 nabízí pan Radek Soukup zámečnické a svářečské práce. Od března letošního roku provádí vlastním strojem zemní práce pan Václav Hradecký čp. 54. Pan Miloš Dolejš čp. 253, někdejší pracovník truhlářství pan Václava Malečka, má soukromou autodopravu.

Od roku 1950 se v jedné místnosti budovy Kampeličky čp. 6 zřídila zubní ambulance a krátce nato se v jedné ordinaci střídali praktický a zubní lékař. V roce 1959 byla celá budova po delším jednání s Krajskou správou spořitelen předána obci a bylo zde po přestavbě zřízeno zdravotní středisko, a to zde sídlí dodneška. Od roku 1975 zde ordinuje s přestávkami pro nemoc MUDr. Miroslava Ulrichová, kterou v době její nemoci zastupovali různí jiní lékaři, např. MUDr. Zatloukalová, MUDr. Vojtášek a jiní. Paní doktorka Ulrichová do střediska dojíždí třikrát týdně, vždy na několik hodin. Dvanáct let u ní pracuje zdravotní sestra Pavla Křížová z Dloupolska, která do Žehuně dojíždí, i když už je dnes v důchodu. Zubní ordinace byla několikrát zavřena a z původních dvou půldnů se omezila pouze na jeden, až loni MUDr. Roman Čeladník, který začal v Žehuni působit od roku 1991, obecnímu úřadu oznámil, že podle požadavků Evropské unie by nové vybavení ordinace stálo na šest set tisíc korun a protože tyto peníze nemohla obec poskytnout, byla zubní ordinace k 1. září 2004 v Žehuni zrušena. Dětské lékařky dojíždějí do zdejšího střediska s přestávkami dodneška, i když se zde ordinuje vzhledem k nízkému počtu dětí v současné době dvakrát měsíčně. Po MUDr. Zímové navštěvovala Žehuň MUDr. Filipová a v současné době MUDr. Anna Preislerová z Poděbrad.

Spořitelna, založená v Žehuni už v roce 1901, se po zabrání budovy čp. 6 stěhovala z místa na místo a měnili se i její vedoucí. Po dlouholetém starostovi Kampeličky panu Josefu Vyleťalovi z čp. 50 vedla spořitelnu paní Marta Lohnická, dále pak důchodce pan Karel Kukla, Eva Štěrbová, Hana Volejníková a od roku 1982 paní Marie Bulíčková z Dobšic, někdejší administrativní pracovnice družstva. Poslední kancelář našla spořitelna od roku 1988 v zadním traktu budovy staré pošty čp.6. K 1. červenci 1999 byla filiálka České spořitelny v Žehuni zrušena.

Pro zdejší školu byl památný rok 1945, kdy byla 9. října slavnostně otevřena měšťanská škola. Ve školním roce 1962-63 byla zrušena škola v Choťovicích a děti 1.-5. ročníku přešly do Žehuně. V roce 1973 získala naše škola pro školní družinu a pionýrskou klubovnu mlýnskou vilu čp. 7 a od padesátých let již využívala dvě třídy a dílnu, později tělocvičnu v bývalém mlýně čp. 2. Po zrušení školy v Sánech v roce 1980 nastoupily tamní děti do školy v Žehuni. Tím stoupl počet žáků ve zdejší škole na 207. V dalších letech však dětí postupně ubývalo. Přesto byla v roce 1996 dána do provozu přístavba školy, jež stála dvanáct miliónů korun.

V roce 1988 bylo vystavěno na dvoře u čp.7, v bezprostřední blízkosti pionýrské klubovny, šest čtyřlůžkových chatek, které byly po předání nemovitostí původním majitelům přestěhovány v roce 1995 na zahradu mateřské školy. Až do minulého roku, než vstoupila v platnost přísná hygienická nařízení pro stravování, byly o prázdninách pronajímány spolu s prostorami družiny, včetně kuchyně, pro školy v přírodě a letní tábory. V současné době jsou používány k víkendové rekreaci našich dětí.

V roce 2000 byla ve škole zřízena počítačová pracovna s dvanácti počítači připojenými na Internet, pořízených ze sdružených prostředků obce a sponzorského daru Komerční banky Praha. V průběhu dalších let byly některé z nich jako zastaralé a málo výkonné nahrazeny jinými, rovněž ze sponzorských darů.

Ke konci školního roku 2004-2005 evidovala škola pouhých 76 žáků. Již několik roků se muselo žádat o výjimku k jejímu provozu. Zatímco v předešlém školním roce činil průměr žáků na třídu 13,50, v roce 2004-2005 to bylo jen 12,02. Zavření druhého stupně hrozilo už v předešlém školním roce. Po namáhavém jednání vedení školy a po návštěvě starosty obce pana Václava Fišera u ministryně školství Petry Buzkové byl pro školní rok 2004 –2005 druhý stupeň bez 7. ročníku zachován.

K 1. červenci 2005 byl s definitivní platností druhý stupeň uzavřen Žáci druhého stupně se od 1. září 2005 přihlásili do škol v Městci Králové, Poděbradech, Libici nad Cidlinou, Kolíně, Žiželicích a jeden žák do Nymburka. Po šedesáti letech trvání druhého stupně bude mít žehuňská škola pouze první stupeň a stane se školou málotřídní. Na prvním stupni zůstanou tři třídy. Nyní řeší obecní úřad nelehkou otázku, jak prostory v dosavadní mateřské škole i v hlavní budově vhodně využít.

Od 1. ledna 2003 dostala Základní škola v Žehuni právní subjektivitu. Tento nově vzniklý právní subjekt sdružuje Základní školu Dukelských hrdinů Žehuň 52, mateřskou školu, školní družinu, školní kuchyni s jídelnou a výdejnu jídel v mateřské škole.

Po řediteli Janu Pulkrabovi, který vedl školu od roku 1951 do roku 1970, nastoupil krátce na ředitelské místo Oldřich Novotný z Dobšic, pozdější vedoucí školského odboru a od roku 1973 do roku 1988 Antonín Tvrdík. Ředitel Vít Tretiník z Poděbrad působil jako ředitel od roku 1989 do uzavření druhého stupně školy v roce 2005. Ve funkci zástupce ředitele se vystřídali Antonín Tvrdík (1953-1972), Vilém Haken (1973-76), Vít Tretiník (1977-1988) a Věra Slavíčková z Choťovic (1989-2005).

Mateřská škola v Žehuni byla otevřena 1. listopadu 1947. Z budovy čp. 49, někdejšího bytu řídícího učitele, se přestěhovala v roce 1979 do nově vybudovaného objektu, vystavěného na bývalém poli manželů Kuklových čp. 44. Protože v té době musely mateřskou školu navštěvovat povinně všechny děti, zřídila se zde mateřská škola dvoutřídní. Nová budova dostala popisné číslo 80. Při pozdějším úbytku dětí byla zredukována na jedno oddělení a do poschodí se umístila první a druhá třída základní školy. Dnes jsou tyto třídy ve staré budově školy čp. 52. Původní kuchyně mateřské školy byla zrušena a ve správní budově se umístila školní družina a provizorní tělocvična.

Jako ředitelky se v mateřské škole vystřídaly: od roku 1950 Marie Bartáková, Anna Paroulková a Hana Černá, v roce 1953 Květa Pulkrabová a Olga Halešová, 1954 – 1976 Květa Pulkrabová, 1977 – 1980 Marta Podvalová, 1981-1994 Ludmila Dudková. Od roku 1995, kdy mateřská škola přešla pod správu základní školy až po současnost, je vedoucí učitelkou Marta Jiroudková -Podvalová.

Poštovní úřad, založený v Žehuni v roce 1869, sídlil až do roku 2002 v budově čp. 5. Po nákladných adaptacích v obecním domě čp. 11 byla úřadovna pošty od 22. října 2002 přemístěna do třech místností tohoto domu. Od roku 1999 rozváží poštu do Choťovic, Dobšic a Hradčan dvě doručovatelky autem. Až do 30. září 2004 to byly paní Václava Krejčová čp. 157 a paní Dagmar Dědková čp. 220, které přebíraly poštovní zásilky také na poště v Libici nad Cidlinou a doručovaly je do Opolan, Kanína a Odřepes. Po nich tutu práci vykonávají paní Bohuslava Modráčková z Dobšic a paní Martina Šípková ze Žehuně čp. 4. V Žehuni roznáší poštu paní Věra Černá z Choťovic. Od roku 1993 vede pošta také knížky Poštovní banky, sporožirové a běžné účty a vkladové listy. V průběhu posledních patnácti let se služby na poštách několikrát zdražovaly. Tak např. za známka na dopis, která stála původně 1,-Kč, se teď platí 7,50 Kč. Pošta v Žehuni vyplácí 246 důchodů. Noviny, časopisy a letáky rozváží na kole do Choťovic, Dobšic a Žehuně také paní Zdenka Kudrlová pro Medial Servis.

Budování dálnice D 11, které je součástí mezinárodního tahu Paříž-Norimberk- Praha-Varšava-Moskva, nenechává již několik roků v klidu většinu našich obyvatel. Přes dvojí podpisovou akci v obci ohledně umístění křižovatky Dobšická, nájezdu na dálnici, ekologického mostu se přes pochod odpůrců, vedený zesnulou učitelkou a členkou komise životního prostředí Jaroslavou Plačkovou, nic nezměnilo. Dlouholetá jednání představitelů obce s úřady a investorem zesílila, když se po několikaletém přerušení stavby od 20. ledna 2004 začalo znovu pokračovat v úseku dálnice Libice nad Cidlinou Hradec Králové a těžká mechanizace se přiblížila na dosah naší obce. Poslední rozhodnutí Ředitelství silnic a dálnic, vydané na sklonku roku 2004, sice slibuje, že v letošním roce se má vypracovat studie a v roce 2007 by se mělo podle finančních možností začít se stavbou přivaděče podle obcí požadované varianty C. Obecní zastupitelstvo, reprezentované starostou obce a Ing. Karlem Horákem, nepouštějí situaci ze zřetele a podnikají další k roky k naplnění tohoto slibu. Nevyjasněnou však zatím zůstává otázka, kdo bude tento nájezd financovat a budou-li vůbec peníze. Určitá naděje se podle slov náměstka Středočeského krajského výboru rýsuje. Zatím se kolem Žehuně převrací zem, mění se ráz krajiny k nepoznání a občané si stěžují na projíždějící těžké nákladní automobily, které ničí silnici a obtěžují i lidi.

Již mnoho roků se hovořilo na schůzích obecního zastupitelstva i mezi občany o nutnosti zřídit centrální vodovod, o plynofikaci a kanalizaci. Vodovod, který pro nedostatek vody v některých studních požadovali naši občané už od roku 1989, se upřednostnil. Během minulého roku byla výstavba započata a letos v dubnu se dokončovaly poslední přípojky do domů. K zavedení vodovodu se původně přihlásilo 122 domácností a 4 podnikatelé. Později bylo vydáno stavební povolení na 150 přípojek. Plynofikace se ale musela odložit na neurčito. Loni se připravovaly doklady k žádosti o dotace z fondu Evropské unie na kanalizaci.

V letošním dubna byla na vrcholu Kosí hůry (není jasno, je-li spráný název Kozí hůra, jak se v Žehuni všeobecně říká, nebo název Kosí hůra, zaznamenaný v některých starých mapách) vystavěna telekomunikační věž Eurotelu, Oskaru a T Mobilu. Roční nájemné činí 120 000,-Kč a smlouva je uzavřena na 30 let. Kolaudace se prováděla 7. června 2005.

Dlouhá léta kritizovali všímaví občané nevzhledný stav veřejných prostranství obce; krajnice zanesené hlínou a zarostlé trávou, trávníky před mnoha domy neposekané, prostranství kolem veřejného smetiště poseté papíry a igelity, černé skládky odpadků. S potěšením dnes zjišťujeme, že vzhled obce se rok od roku zlepšuje. Obec si jednak vyžádala u úřadu práce dvě nezaměstnané ženy a také zde vypomáhají na určitý počet hodin někteří občané, většinou důchodci. Od roku 1995 se domovní odpad vyváží v popelnicích a bývalá skládka odpadků v tzv. prvním „hliňáku“ se od loňského roku nahradila kontejnery, umístěnými ve sběrném dvoře, vybudovaném na betonovém platu za hřbitovem. Do původního skladu odpadu je povoleno ještě letos vyvážet odpad zeleně. Dvakrát ročně se odváží nebezpečný a velkoobjemový odpad.

V roce 1998 byla dána do provozu nově vybudovaná digitální ústředna Telecomu, vystavěná nákladem 1 400 000,-Kč v prostoru před zdravotním střediskem na místě navážky po někdejším tzv. „splávku“. V téže roce se prováděla rekonstrukce veřejného osvětlení a postupně se budovala v dalších letech elektrická síť nízkého napětí, v jejíž budování se letos pokračovalo a je k dnešnímu dni z větší části dokončena.

Autobusové spojení obce s okolními obcemi a městy zůstalo v podstatě zachováno, pouze na uhrazení jejich nákladů, na tzv. dopravní obslužnost, musí obec od roku 1995 každoročně přispívat. Zatímco v roce 1995 činil tento příspěvek 30.-Kč na osobu, v minulém roce se už vyšplhal na 170,-Kč.

Politické změny roku 1998, nazývané často „sametová revoluce“, přinesly sice zrušení totality a nastolení svobody, ale ne všichni lidé byli pro tyto změny morálně vyspělí a využili těchto změn ke konání dobra. Mnozí si začali představovat, že svoboda znamená beztrestné nedodržování a porušování zákonů a uplatňování vlastní síly na úkor slabších. Důsledkem tohoto nazírání na život v lidské společnosti se stalo narůstání, podvodů, loupeží, drogové závislosti, přepadávání a vražd, jichž se dopouštějí stále častěji i nezletilí pachatelé. A tak se zdá, že naše nadšení, vedené ušlechtilou myšlenkou revolučních dnů, že pravda a dobro zvítězí nad lží a nenávistí, bude ještě dlouhá léta, ne-li navždy, pouhou utopií. Ukázalo se, že naše domněnka, že stačí odstranit komunistický režim a automaticky se vše změní k lepšímu, byla naivní. Co nám tedy zbývá, když nevítězí dobro ve společnosti? Může tedy vítězit alespoň v jednotlivcích. To je to nejlepší, co můžeme udělat pro celek – pracovat na sobě.


Životopis kronikářky obce

Narodila jsem se v Žehuni 23. dubna 1928 v domě čp. 11, který mí prarodiče Josef a Anežka Vaníčkovi koupili jako hostinec v roce 1901. Moje maminka Anna Vaníčková, provdaná Stejskalová, se narodila 9. prosince 1900 v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou a pocházela z osmi dětí. V roce 1927 se provdala za Antonína Stejskala, narozeného 4. dubna roku 1896 v jižních Čechách v Soběslavi. Tatínek se vyučil u svého otce krejčím a později působil jako četník na východním Slovensku u Bardějova. Po svatbě se maminka odstěhovala za tatínkem na Slovensko do malé vesničky Šemša u Košic, kde jsme pobývali do roku 1936. Tam jsem začala chodit do slovenské církevní školy. Do Moravan u Piešťan, našeho druhého bydliště, jsme se stěhovali, protože maminka se lázních Piešťanech léčila. Odtud jsme odjížděli 15. března 1939, kdy Němci obsadili naši zem a vznikla Slovenský štát. Po návratu do mé rodné obce si zde rodiče postavili domek, v němž bydlím dodnes.

V letech 1939 až 1943 jsem navštěvovala měšťanskou školu ve Velkém Oseku a potom čtyři roky učitelský ústav v Kutné Hoře. Po maturitě jsem vyučovala na obecné škole v Kundraticích v Krušných horách, po dvou letech v Jestřabí Lhotě. V roce 1950 jsem se provdala za učitele Antonín Tvrdíka a spolu jsem působili na obecné škole v Opolanech. Po narození dcery Ludmily jsme byli v roce 1953 přeloženi na školu do Žehuně. V témže roce se narodila dcera Adéla. Od roku 1953 do roku 1972 zastával manžel funkci zástupce ředitele a do roku 1988, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem školy. Já jsem působila na škole v Žehuni od roku 1954 do roku 2005; jako důchodkyně už jen na snížený úvazek. Starší dcera Ludmila Dudková byla učitelkou mateřské školy v Žehuni a později ředitelkou do roku 1994, kdy na vlastní žádost rozvázala pracovní poměr. Mladší dcera Adéla Krejčíková vyučuje na speciální škole v Poděbradech. Obecní kroniku jsem začala psát v roce 1959 a zápisy jsem provedla zpětně od roku 1951, protože od tohoto roku zápisy chyběly.

Zapsala Ludmila Tvrdíková, kronikářka obce

Nahoru


 Kronika obce Žehuň - rok 2005

Silvestrovské veselice a příchod Nového roku zastínila přírodní katastrofa v jihovýchodní Asii. V některých zemích se ani nekonaly tradiční ohňostroje. V naší zemi se slavilo a byli i mrtví a ranění. Také v Žehuni na návsi se u vánočního stromku sešli opět mladí lidé a rakety po několik minut ozařovaly oblohu.

Každoročně přináší Nový rok i řadu změn, které se nás týkají buď bezprostředně, nebo jen okrajově a každý jsme je vnímali po svém. Posuďme sami, co bylo pro náš život prvořadé. Nejinak je tomu i letos. O necelých pět set korun stoupla minimální mzda. Zatímco loni činila 6700 korun, letos je to 7185 Kč. Zvýšilo se i životní minimum ze 4100 korun na 4300 korun, ale začátkem února sněmovna odhlasovala pro příští rok snížení na 2870,-Kč. Průměrně o 412 korun se zvýšily starobní důchody. Na druhou stranu se zdražily dálniční známky a také za pět desítek správních poplatků zaplatíme více. Zavedlo se i dalších čtyřicet nových poplatků. Zvýšily se také poplatky za poštovní služby, tak známka na dopis stoupla z 6,50Kč na 7,50Kč, za poslání peněz složenkou do dvou set korun zaplatíme místo 16,-Kč nyní 30,-Kč.

Česká policejní mise v Iráku byla prodloužena. Před volbami, které se konaly 31. ledna, se tam stupňovaly útoky teroristů a ty doprovázely i přes přísná bezpečnostní opatření průběh voleb. Do konce dubna zahynulo v Iráku 1500 amerických vojáků, v srpnu už bylo úmrtí na dva tisíce. Po dubnovém zasedání irácké vlády útoky povstalců nadále narůstaly. 9. února si teroristický útok ve Španělsku v Madridu vyžádal na čtyřicet raněných.

V únoru vypukla u nás vládní krize, vyvolaná nesrovnalostmi kolem majetku rodiny premiéra Stanislava Grosse. ODS navrhovala předčasné volby, lidovci změnu premiéra. Stanislav Gross prohlásil, že jeho manželka se po dobu, kdy bude ve vrcholné funkci, vzdá svých podnikatelských aktivit. Do vládní krize vstoupil i prezident republiky. ČSSD však Stanislava Grosse podporovala a 26. března ho opět zvolila předsedou strany. 31. března podali tři ministři KDU-ČSL demisi, do 19. dubna to bylo dokonce sedm ministrů. Prezident republiky však jejich demisi nepřijal. Přestože jednající strany prohlašovaly, že jsou ochotny přistoupit ke kompromisu, nekonečná jednání byla dramatická a táhla se více jak dva měsíce. Průzkum zjistil, že důvěra lidí ve Stanislava Grosse poklesla na 19% a Miroslava Kalouska na 20%. Další průzkum koncem dubna dokazoval, že vládě důvěřuje 18% našich občanů, parlamentu 17% a prezidentovi 73%. Teprve 25. dubna premiér Stanislav Gross na svou funkci rezignoval a prezident jmenoval předsedou vlády místopředsedu ČSSD Jiřího Paroubka a ten pak jmenoval novou vládu, ve které však byli vyměněni jen čtyři ministři. Ministři KDU-ČSL ve vládě zůstali a koaliční vláda zůstala v původním složení, tj. sociální demokraté, lidovci a unionisté. V dubnu propadly preference ČSSD na pouhých 10,5%. Statistiky dokazovaly, že při volbách by v současné době získala ODS 31% hlasů a komunisté 16,5%. 13. května vyslovila sněmovna 101 hlasem důvěru nové vládě a několikaměsíční vládní krize byla na čas zažehnána. Od června začaly preference ČSSD opět stoupat a k 8. června dosáhly 16 % a důvěra ve vládu stoupla ze 14% na 30%. Stoupla i důvěra v prezidenta a zastupitelstva.

28. února zahájila kolínská automobilka plný provoz. Má vyrobit 800 000 automobilů ročně a stane se tak největším výrobcem automobilů ve světě v přepočtu na hlavu.

V březnu činil státní dluh 618 milard korun, tj. na osobu včetně kojenců 60 tisíc korun. Nad euroústavou visel u nás otazník. Váhali i největší nadšenci. K 13. březnu bylo u nás proti euroústavě 58% převážně starších lidí. Pro její schválení byli hlavně mladší lidé. Prezident Václav Klaus prohlásil, že jejím schválením se vytvoří nový evropský stát, který sníží váhu členských zemí. Koncem dubna se rozvinula výměna názorů mezi prezidentem Václavem Klausem a Evropským parlamentem pro jeho odmítavý postoj k euroústavě Po jejím neschválení Francouzi a Holanďany se zastavila příprava referenda ve Velké Británii a odložila se na neurčito a čím dál více Evropanů ztrácelo důvěru k dokumentu, který měl odstartovat další éru sjednocení starého kontinentu. Evropské ústavě začal zvonit umíráček, protože dostala do vínku podmínku, že ji musí schválit všechny účastnické země. Otázkou je, budou-li o Evropské ústavě někdy hlasovat Češi. Nicméně předseda vlády Jiří Paroubek v červnu prohlásil, že se v ratifikačním procesu bude pokračovat, přestože důležitý summit Evropské unie 17. června vyhlásil euroústavě odklad. Česká republika má dostat od Evropské unie 110 až 120 miliard korun. K 17. červenci schválilo euroústavu 13 zemí. Koncem roku pronikly zprávy, že se mezi starými a novými členy Evropské unie projevují četné rozpory. Češi chtějí ueroústavu schvalovat referendem, ale málokdo vlastně ví, co je v ní napsáno.

2. dubna zemřel papež Jan Pavel II, vlastním jménem Karol Wojtyla, původně polský biskup, pak kardinál ve Vatikánu. Narodil se v roce 1920. Byl velmi nadaný, vzdělaný, vitální, dynamický, zbožný a veselý. Psal básně i filozofické úvahy. V mládí prý hrál výborně kopanou a do pětasedmdesáti let lyžoval Témě po pěti stech letech to byl první papež neital a Slovan. V celém světě byl uznávaný nejen mezi katolíky a křesťany jako neúnavný hlasatel míru. Odčinil historické křivdy, když v roce 1999 odstartoval nový pohled na Mistra Jana Husa. Za svého šestadvacetiletého působení navštívil na sto zemí, účastnil se mnoha setkání i s představiteli jiných náboženství, podal si ruku i Dalajlámou, navázal dobrý vztah mezi Vatikánem a státem Izrael. Na pozvání prezidenta Václava Havla navštívil naši zemi dokonce třikrát. I nekřesťané uznávali, že to byla pravdivá osobnost a jeden z největších papežů všech dějin, uznávaný napříč všemi vírami. Byl model pastýře, který chtěl komunikovat s každým člověkem. V Polsku byl 3. dubna vyhlášen státní smutek Také v naší zemi se rozezněly zvony na většině katolických kostelů. Protože žehuňský kostel má porouchané elektrické zvonění, kostelní zvon u nás zůstal němý. Z rozhodnutí české vlády se 8. dubna v den papežova pohřbu měly na veřejných budovách vyvěsit černé prapory nebo české na půl žerdi. V naší obci se objevil prapor pouze na škole.

19. dubna byl zvolen novým, v pořadí dvoustým šedesátým devátým papežem Němec Joseph Ratzinger, narozený 16. dubna 1927, nejbližší spolupracovník Jana Pavla II, který si dal jméno Benedikt XVI.

12. dubny byl privatizován Český Telecom. 51% akcií odkoupili za 82,5 miliard korun Španělé.

18. dubna přistálo na letišti v Čáslavi šest stíhaček JAS-39 Gripen, které si propůjčila česká vláda ze Švédska na deset let za nájem 19,6 miliard korun. Polovina z nich se však před přistáním potýkala z různými potížemi 26. dubna je armáda České republiky oficiálně převzala. Začátkem června však nemohla jedna ze stíhaček pro závadu na displeji létat.

1. května tomu byl rok, co naše země vstoupila do Evropské unie. Lidé ve velké většině prohlašovali, že velké změny nenastaly. Politikové označovaly tento rok obdobím tápání. Protihlasy poukazovaly, že lepší je tápání než neúčast. Zahraniční pozorovatelé tvrdili, že našim lidem chybí hrdost.

Začátkem května vyšlo najevo, že Severní Korea vlastní atomové zbraně.

Letošní rok byl rokem šedesátého výročí skončení druhé světové války. Vzpomínkové akce začaly v Praze 5. května rekonstrukcí bojů o český rozhlas. Vzpomínalo se nejen na boje v roce 1945, kdy u rozhlasu v Praze padlo 85 bojovníků a v celé Praze na dva tisíce, ale i na rok 1968, kdy se před rozhlasem při vstupu spojeneckých armád opět bojovalo. V Plzni, kterou osvobodila americká armáda, probíhaly oslavy od pátku 6. do neděle 8.května. 8. května se konalo slavnostní shromáždění ve Španělském sále Pražského hradu. Na mnoha místech naší země uspořádaly kluby Vojenské historie inscenace bojů z roku 1945, kladly se věnce u památníků a pořádaly se četné výstavy. 8. května se konala v Praze na Letenské pláni mohutná vojenská přehlídka a večer pak ohňostroj. V naší obci připomínal toto významné výročí pouze prapor na budově obecního úřadu. Konec druhé světové války se slavil v celé Evropě. Na oslavách v Berlíně vystoupilo proti třem tisícům neonacistů asi šest tisíc jejich odpůrců. Nejmohutnější oslavy se konaly 9. května v Moskvě na Rudém náměstí, kam se sjeli přední představitelé z mnoha zemí, včetně amerického prezidenta. Chyběli však představitelé pobaltských zemí, kteří prohlásili, že konec války a obsazení jejich zemí Rusy, jim přineslo jen utrpení. V některých místech naší země se akce k významnému výročí konaly ještě 10. května.

Osmý květen byl nejen vzpomínán jako den konce druhé světové války, ale již léta se slaví tutu druhou neděli v květnu také Den matek, který byl za totality nahrazen 7.března Dnem žen. V Žehuni druhou neděli v květnu slavíme také pouť, na památku zasvěcení místního kostela svatému Gothardovi. V nás pamětnících ožívají v tyto dny vzpomínky na pohnuté dny, které jsme prožívali před šedesáti lety a které věrně popsala někdejší kronikářka paní Jiřina Kvasničková ve druhém díle obecní kroniky.

Podle vzoru jiných zemí proběhla i u nás anketa Největší Čech, při níž lidé dávali své hlasy té osobnosti z historie i současnosti, kterou považovali za nejpřínosnější pro veřejné blaho. 5. května proběhlo v České televizi hlášení stovky největších Čechů a do dalšího kola postoupila desítka těch osobností, které naši lidé považují za největší Čechy. Jejich jména seřazena abecedně byla následující: Karel IV, Karel Čapek, Antonín Dvořák, Václav Havel, Jan Hus, Jan Ámos Komenský, Tomáš G. Masaryk, Božena Němcová, Jan Werich, Jan Žižka. Vyhlášení desítky nejúspěšnějších osobností předcházelo i vyhlášení deseti největších padouchů. Úsměvným paradoxem bylo zjištění, že jména někdejšího našeho prezidenta Klementa Gottwalda se ocitlo na 92 místě největších Čechů a zároveň na prvním místě deseti největších padouchů. Z konečného hlasování 10. června vyznělo, že vůbec nejvíce hlasů dostal od občanů naší země Karel IV, dále T.G. Masaryk, Václav Havel, dále pak J. A. Komenský, Jan Žižka, Jan Werich Jan Hus, A. Dvořák, K. Čapek a na posledním místě z nejúspěšněších skončila B. Němcová.

7. července otřásly celým světem zprávy o sedmi explozích v autobusech a metru Londýna, při nichž zahynulo 56 osob a bylo na sedm set raněných. Bezpečnostní opatření se provedla nejen v mnoha evropských zemích ale i v USA. Zastrašující výbuchy se v Londýně opakovaly i 21. července, ale tentokrát se obešly bez mrtvých.

23. července zaútočili teroristé znovu, tentokrát v egyptském přímořském letovisku Šarm aš-Šajch. Útok si vyžádal nejméně 88 mrtvých, převážně turistů, mezi nimiž byl i jeden Čech a mnoho lidí bylo zraněno. Počet radikálních skupin s cílem ničit Západ a jeho přisluhovače narůstá.

Vlnu odporu, ale i rozporuplné reakce občanů i politiků, vyvolal zásah policie na technopárty Czech Tek v Mlýnci na Tachovsku z 30. a 31. července, při níž byli zraněni jak účastníci technopárty tak policisté. Každá strana se pokoušela dokázat, že pravda je na jeho straně. Zatímco prezident Václav Klaus i exprezident Václav Havel stáli jednoznačně na straně účastníků technopárty a také senát rozhodl, že zásah policie byl nezákonný, poslanci se shodli, že nezákonně postupovaly obě strany. Počátkem srpna se konaly v řadě měst protestní akce, které přetrvaly po tři týdny. Jedné z nich se v Praze účastnil i Václav Havel.

Po smrti ministra kultury Pavla Dostála, který podlehl 24. července zhoubné nemoci, jmenoval prezident republiky 17. srpna na návrh Jiřího Paroubka na jeho místo herce Vítězslava Jandáka.

Ve dnech 25. až 31. srpna postihl jihovýchod Spojených států ničivý hurikán Katrina, který zaplavil a zničil část Louisiany a město New Orleans proměnil v město duchů. V Mexickém zálivu trhal plovoucí ropné plošiny a z 90 procent přerušil těžbu ropy. Udávalo se, že to byla největší přírodní katastrofa od roku 1946. Humanitární pomoc poskytla i naše země. Důsledkem katastrofy bylo celosvětové zdražení cen nafty a benzínu, které na našem území dosáhlo až ke hranici 35,- Kč. Po následném hurikánu Rita, který už nebyl naštěstí tak katastrofický, se několika středoamerickými zeměmi 4. října ještě přehnala tropická bouře, která způsobila velké záplavy a sesuvy půdy. A opět umírali neviní lidé a hroutily se domy...

8. září schválila vláda rozpočet na rok 2006, který počítá se schodkem 7,4 miliard korun.

11. září skončila osmatřicetiletá izraelská okupace pásma Gazi. Na devět tisíc židovských osadníků muselo opustit své domovy na palestinských územích. Následovalo rabování a zapalování synagog./

24. září oznámil Stanislav Gross, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD a nebude ani kandidovat do poslanecké sněmovny. ODS, která klade Jiřímu Paroubkovi za vinu, že zve k moci komunisty, vyzvala premiéra, aby také rezignoval na svou funkci a žádala předčasné volby. Tři premiéři během jednoho volebního období, Špidla, Gross a Paroubek, je však rekord.

1. října připravil teroristický útok v Indonésii na Bali o život 25 lidí a stovka dalších byla zraněna.

Začátkem října vystřídal předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka Vojtěch Filip.

Zemětřesení v Pákistánu, Indii a Afhghánistánu 8. října o síle 7,6 stupňů Richterovy škály usmrtilo podle posledních údajů 87 000 lidí a tři a půl milionů lidí se ocitlo bez přístřeší.

16. října podala ODS žalobu na premiéra Jiřího Paroubka kvůli privatizaci Unipetrolu.

Ptačí chřipka způsobená virem H5N1 je stále větší hrozbou pro celý svět. Začátkem října jsme slyšeli zprávu, že ptačí chřipka je už v Rumunsku a postupně přibývala další ohniska nákazy: v Chorvatsku, Bulharsku, v okolí Moskvy, v Turecku, Číně, v Anglii., v Indonésii. V důsledku toho také u nás přitvrdily preventivní kroky proti jejímu šíření. Stoupl prudce zájem o očkování proti chřipce. Vakcíny však byly rychle vyprodány a na většinu zájemců se nedostaly. Začátkem prosince se epidemie objevila i v Ukrajině na Krymu.

20. října byl ohlášen další hurikán Vilma v Karibiku. Ke konci měsíce proběhla tiskem zpráva, že v letošním roce bylo již zaznamenáno třináct hurikánů, které se utvořily na Atlantickým oceánem.

Koncem října schválil parlament snížení daní u platů do 30 000,- Kč. Týká se to čtyř miliónů lidí, to je 90 procent zaměstnaných.

28. října začaly nepokoje mladých přistěhovalců na předměstí Paříže. V dalších dnech se rozšířily i do jiných měst. Nepokoje přetrvaly až do poloviny listopadu.

3. listopadu byl oznámen dvacátý čtvrtý případ nemoci šílených krav.

22. listopadu uveřejnila ODS soupis údajných hříchů ČSSD, jichž se měla tato strana během své vlády dopustit. Odpůrci vyslovili názor, že je to projev bezradnosti ODS.

15. prosince americký prezident George Bush přiznal pochybení při vyhlášení války v Iráku zaviněné špatnou činností informační služby.

17. prosince schválil summit rozpočet Evropské unie ve výši 822 miliard eur. Česká republika dostane téměř sto miliard korun.


Činnost obecního úřadu


Rozpočet na rok 2004

Příjmy byly schváleny ve výši 7 623 200,-Kč, upravené příjmy počítaly s 16 906 178,-Kč, ale skutečné příjmy k 31. 12. 2004 dosáhly 16 924 908,16 Kč. Schválené vydání mělo činit 9 323 200,-Kč, podle upraveného rozpočtu to mělo být 24 641 178,-Kč, skutečné vydání k 31. 12. 2004 činilo 24 606 491,59 Kč. K 31. 12. 2004 činil zůstatek peněžních prostředků obce 1 967 148,46 Kč.

13. června ne veřejné schůzi obecního zastupitelstva ostře vystoupil pan Jiří Krečmer s kritikou vodovodní přípojky k jeho bytu v bytovce čp. 64 a požadavkem, aby se nesekala tráva jen ve středu obce, ale také před touto bytovkou. MVDr. Karel Dočkal kritizoval neadekvátně starostu obce ze jeho údajně nevhodný přístup k problémům jeho osoby.

V srpnu rezignovala na funkci předsedkyně školské a kulturní komise paní Věra Vondráčková a nahradil ji pan Jaroslav Fiala čp. 246.

Ve dnech 10. až 12. října navštívil starosta obce pan Václav Fišer na pozvání europoslance Libora Roučka Evropský parlament v Bruselu.

Také při poslední veřejné schůzi obecního zastupitelstva v tomto roce 19. prosince proběhla vzrušené diskuse ohledně vodovodní přípojky MVDr. Karla Dočkala k jeho novému domu.


Kulturní a společenský život

V pátek a v sobotu 18. a 19. března připravil vedoucí hostince u Volejníků pan Josef Martinek Josefovské hodování – vepřové hody s hudbou. Návštěvníky mělo přilákat sdělení, které jsme mohli číst na plakátu, že pro každého Pepíčka je připraveno překvapení.

5. srpna slavili myslivci na hřišti při opékání prasete desetileté výročí spolupráce při lovu s rakouskými přáteli. Podobné posezení s rožněním zde pořádali také mladí hoši k oslavám narozenin.

13. října uspořádal obecní úřad spolu s Choťovicemi pro důchodce zájezd na výstavu Zemědělec a Náš chov do Lysé nad Labem.

Rozvíjí se taká činnost v kulturním a společenském středisku v čp. 11. 17. listopadu zahájila taneční škola Kateřiny a Petra Svěcených výuka tanců pro chlapce a děvčata ve věku šesti až patnácti let. Lekce se konají každé pondělí a čtvrtek od 15 do 16 hodin.

Každé úterý a čtvrtek od 18 do 20 hodin je plánován trénink stolního tenisu a pro mistrovské zápasy jsou vyhrazeny pátky v 19 hodin.

Pondělky a středy jsou vyhrazeny pro veřejná zasedání zastupitelstva, pátky od 17,30 do 18,30 hodin pro cvičení žen a neděle od 15 do 17 hodin pro orientální tance žen.

27. listopadu od 16 hodin se konalo u vánočního stromu před poštou první slavnostní zahání adventu. V programu vystoupily děti mateřské a základní školy, paní Alena Benešová prodávala vkusnou uměleckou keramiku, paní Dašková z Hradčan vánoční dekoraci a věnce a paní Urbanová občerstvení, jako grog, svařené víno, čaj a zákusky, která napekly místní ženy. Slavnost, první svého druhu v Žehuni, se vskutku vydařila. Odhadovali jsem, že se na návsi shromáždilo na dvě občanů stě místních i z okolních obcí.

3. prosince i v kulturním domu Beseda na Hradčanech hrála při posledení leči myslivcům a dalším návštěvníkům hudba Lyra Club z Chlumce nad Cidlinou a nechyběla ani bohatá zvěřinová tombola. Návštěvníky z okolních obcí svážel autobus.

Mikulášské posezení pro důchodce se tentokrát spojilo s Mikulášskou nadílkou pro děti a konalo se letos v kulturní místnosti v čp. 11. V programu kromě dětí vystoupil také kouzelník. Také tato akce s občerstvením vydařila. Knihovnice paní Hana Eliášová tu prodávala uměleckou keramiku s vánoční tématikou.


Tělovýchova

Od začátku roku se v tělocvičně v čp. 11 nacvičovaly orientální tance. Lekce vedla paní Helena Novotná z Dobšic, cvičilo se o víkendech a platilo se 50,-Kč za hodinu. Po letní přestávce se s nácvikem od 2. října pokračovalo. Od 17. září se také začalo s cvičením aerobiku s cvičitelkou z Kolína. Zatímco ještě před časem jezdili chlapci na skatech po silnici a ohrožovali tak nejen sebe, ale i projíždějící motoristy, nyní se přestěhovali na fotbalové hřiště.

22. dubna pořádala v obci Tělovýchovná jednota pravidelný sběr železa.

Žehuňští fotbalisté, kteří se umístili po jarní části soutěže na druhém místě IV. třídy skupiny C, postoupili do III. třídy skupiny B. Protože však není dosud dokončena stavba kabin, hrají provizorně na hradčanském hřišti a platí za odehraný s zápas 1 000,-Kč a dopravu hráčů i diváků zajišťuje někdy autobus. První zápas na Hradčanech navštívilo mnoho platících diváků, takže se výdaje na zapůjčení hřiště a kabin z větší části uhradilo.

Sokolská obec nabídla obci prodat sokolskou zahradu. Zastupitelstvo obce s koupí souhlasilo a požádalo o sdělaní ceny pozemku a další podmínky prodeje.

Výstavba kabin pokračoval přes léto pomalejším tempem, ale soustavně. 23. července se na stavbě sešlo na deset brigádníků a dva instalatéři, v sobotu 27. srpna tam bezplatně pracovali pan starosta, pan František Soukup, Pavel Baloun a Martin Jiroudek. Ostatní dny to byli pan Pavel Rychlík a pan František Soukup, kteří pokračovali v práci ještě v prosinci, kdy už byly místnosti vykachličkovány a byla zavedena voda.

Začátkem října nechal obecní úřad u vjezdu na hřiště namontovat kovovou závoru jako ochrnu před svévolně projíždějícími motorkami na travnaté ploše.


Základní škola

Školní rok 2004-2005 byl poslední, ve kterém nastoupili do školy žáci všech ročníků prvního stupně a šestého, osmého a devátého ročníku druhého stupně. Pro malý počet žáků sedmého ročníku museli tito žáci od začátku tohoto školního odejít na některou sousední školu, protože podle nařízení nesměly být třídy na druhém stupni nadále spojovány. Takže základní škola měla od 1. září 2004 pouze 8 ročníků ve šesti třídách, na druhém stupni tři třídy, na první také tři třídy, to je samostatný první ročník, druhý a třetí spojený v jedné třídě a rovněž čtvrtý a pátý spojený. Celkový počet žáků poklesl ke konci školního roku na 76.

Ve školním roce 2004 – 2005 obdržel obecní úřad od kraje neinvestiční dotaci na mzdy pracovníků a ostatní neinvestiční výdaje ve výši 4045300,- Kč.

Učitelský sbor se kromě odchodu do důchodu paní učitelky Mgr. Aleny Trnkové neměnil. Plán práce školy byl připraven podle závazného vzdělávacího programu Základní škola a byl opět doplněn mimoškolními akcemi, které se osvědčily v minulých letech. Školní družinu s 22 dětmi vedla letos vychovatelka Petra Nováková sama a na doplnění úvazku dobírala hodiny v mateřské škole.

Audit, který provedla za roku 2004 Ing. Irena Fejfarová, konstatoval, že hospodaření s finančními prostředky bylo shledáno bez závad. Hospodařit však s minimálními finančními prostředky, kdy pro zajištění chodu školy každý vyučující odpracoval část svého úvazku bezplatně a ředitel školy převedl celý subjekt úskalím finančního roku bez kolizí, vyžadovalo nadlidské úsilí.

Po peripetiích, které provázely udělování výjimek v minulých letech učitelé sice věděli, že 30. červen 2005 bude posledním dnem plně organizované školy v Žehuni, ale přesto jejich práce probíhala stejně usilovně jako v jiných letech. K 31. březnu dostaly výpověď učitelky Hana Malá, Jindra Váchová a Věra Slavíčková a kuchařka Věra Štacová. Ke konci školního roku se podařilo najít místo Mgr. Haně Malé v Kolíně, Mgr. Věře Slavíčkové v Žiželicích a kuchařce paní Věře Štatcové v Poděbradech. Mgr. Jindra Váchové po několika měsících nezaměstnanosti odejde do důchodu.

Ke konkurzu na novou ředitelku se přihlásila Mgr. Ivana Adamcová, byla schválena a vedení prvního stupně školy se ujala 1. srpna 2005. Na prvním stupni zůstala vyučovat ještě Mgr. Iva Miláčková, učitelka Jitka Pilná a družinářka Petra Nováková. Od 1. září se stala Základní škola v Žehuni školou málotřídní s pěti postupnými ročníky ve třech třídách. Žáci druhého stupně odešli do sedmi různých škol: do Městce Králové, Poděbrad, Kolína, Nymburka, Libice nad Cidlinou, Žiželic i do Chlumce nad Cidlinou. Protože jako spádová škola byly pro nás určeny Žiželice, nebude muset jedině choťovický obecní řad platit na tři své žáky, kteří tam přejdou.

Když se na společné provozní poradě 21. června loučil ředitel školy se všemi odcházejícími pracovníky a děkoval celému pedagogickému sboru i všem ostatním pracovníkům za jejich práci, mohli jsme zahlédnout v tvářích mnohých dojetí a v některých očích i slzy.

30. června ráno se přišli rozloučit, poděkovat za práci a předat dárkový balíček odcházejícím učitelům a zaměstnancům školy zástupci obecního úřadu v čele se starostou obce panem Václavem Fišerem. Školská a kulturní komise v zastoupení paní Aleny Benešové uspořádala opět zamykání školy. Ve škole se objevili i redaktoři týdeníku Nymbursko. Tak 30. června 2005 přestal existovat druhý stupeň Základní školy v Žehuni, který se slavnostně otevíral před šedesáti lety 9. října 1945 jako měšťanská škola.

Ne žehuňské škole působila k 30. červnu 2005 řada učitelů i několik desítek let. Ředitel Mgr. Vít Tretiník z Poděbrad 29 let, učitelka dnes již důchodkyně Ludmila Tvrdíková ze Žehuně 51 let, učitelka dnes již důchodkyně Mgr. Alena Trnková z Poděbrad 40 let, učitelka Mgr. Jindra Váchová z Jestřabí Lhoty 35 let, zástupkyně ředitele Mgr. Věra Slavíčková z Choťovic 33 let, učitelka mateřské školy Marta Jiroudková ze Žehuně 30 let, učitelka Mgr. Hana Malá z Dobšic 26 let, učitelka Jitka Pilná z Choťovic 24 let, učitel Mgr. Oldřich Novotný z Dobšic 23 let, učitelka Mgr. Ivana Adamcová z Dobšic 21 let, učitelka Mgr. Iva Miláčková z Dobšic 20 let, vychovatelka školní družiny Petra Nováková z Choťovic 19 let, vedoucí kuchařka Helena Šípková ze Žehuně 16 let, uklízečka Oldřiška Dejová ze Žehuně 15 let, důchodkyně učitelka Noemi Němečková z Opolan 13 let, kuchařka Věra Štacová z Dobšic 12 let, uklízečka a pomocnice v kuchyni Věra Exlerová ze Žehuně 10 let, uklízečka Zdeňka Košnerová z Choťovic 6 let, ředitel Základní školy z Opočnice Mgr. Jan Rýdl 4 roky, topič Štěpán Baloun ze Žehuně 4 roky, vedoucí kuchyně a hospodářka školy Monika Paulová ze Žehuně 3 roky a topič Milan Jiroudek ze Žehuně 3 roky.

Dosavadní ředitel školy Vít Tretiník vyslovil v závěru školy své přesvědčení že nový, mladý, kvalifikovaný a tvůrčí kolektiv, který na škole zůstává, je zárukou, že výchova a vzdělání našich dětí bude plnit v plném rozsahu svůj úkol. a že i bude pokračovat v započatém díle, zvláště bude-li mít trvalou podporu zřizovatele a rodičovské veřejnosti. Má k tomu všechny předpoklady: plně funkční školský objekt, dostatek pomůcek, prostoru i moderní stravovací zařízení.

Na veřejném zasedání obecního zastupitelstva 26. září byla projednána změna názvu školy, která zní: Základní škola a Mateřská škola Žehuň, okres Nymburk.

Obecní zastupitelstvo jmenovalo do šestičlenné školské rady za zřizovatele pana Jiřího Podvala a pana Jaroslav Fialu, který nahradil v zastupitelstvu paní Věru Vondřáčkovou.

Ve školním roce 2006- 200 zůstalo na prvním stupni 32 žáků ve třech třídách. Na deset nenaplněných míst bude muset obecní úřad platit, protože norma pro pět tříd na trojtřídní škole je 42 žáků. Proto zřizovatel, tj. obecní úřad, udělil pro školní rok 2005-2006 škole výjimku.


Školní jídelna

Ve školní jídelně zůstala pro školní rok 2005 – 2006 pouze jedna kuchařka - paní Helena Šípková. Vařilo se na 90 obědů, z toho 40 pro občany z obce a zaměstnance.


Počasí

V tomto roce bylo v zimě ve vyšších polohách nejvíce sněhu za posledních čtyřicet let. Na rybníce se dalo bruslit jen pět dní od 24. do 28. ledna a pak pět dní o jarních prázdninách od 5. do 9. února. Poslední zbytky nesouvislého ledu roztály 19. března. Jaro se vyznačovalo obvyklým rázem počasí, jen duben přinesl noční mrazy až –7°C. Léto bylo extrémní svými kolísavými teplotami. Koncem června dosahovaly teploty až 34°C (20. až 28. června), celý červenec pak teploty prudce kolísaly, často náhle z 38°C na pouhých 14°C. Na Šumavě se vyskytly i noční mrazíky a na Sněžce v srpnu sněžilo. V červenci postihl Tatry velký požár, který napáchal škody za stovky milionů korun. Sdělovací prostředky uváděly, že takový požár dosud v Tatrách nebyl. Měsíc červenec se svými srážkami normálu nevymykal, přestože tento měsíc i srpen jsou u nás srážkově nejbohatší, zato srpen tuto skutečnost bohatě překonal. Záplavy postihly nejen naši zem, ale i Polsko u našich hranic, Německo a zvláště velké škody napáchaly v Rakousku, Švýcarsku, Rumunsku i Bulharsku. Postiženo bylo také Chorvatsko a Slovinsko. V té době naopak následkem velkých veder bylo velkými požáry postiženo Portugalsko. Teprve pár dní na konci srpna dosahovaly u nás teploty opět 30°C. Meteorologové předpovídají i v budoucnu prudké střídání teplot. Do ovzduší se dostává značné množství oxidu uhličitého z fosilních paliv a z výfukových plynů, ovzduší se zahřívá a tím se zvyšuje jeho schopnost vázat vlhkost, jež se náhle snese na zem jako lijavec. Skleníkové plyny působí jako neprodyšná deka, která brání unikat teplu do vyšších vrstev. Tento jev může posílit tání zmrzlé půdy na Sibiři. Tající led uvolňuje tuny metanu, plynu způsobujícího skleníkový efekt. Proto meteorologové předpovídají, že podnebí bude i v příštích letech nejen teplé, ale i divoké.

Až do 11. září bylo u nás počasí slunné a teplé, kdy teplota vystupovaly až ke třiceti stupňům. Kolem 20. září klesly noční teploty k nule. Zbytek měsíce se denní teploty pohybovaly kolem dvacítky a podobný ráz počasí se udržel i v celé první polovině října, kdy se začalo pomalu ochlazovat. Příjemné babí léto jako by chtělo nahradit nepříliš vydařené léto. Stanislav Šišma z Bobnic, který vede záznamy o počasí už od roku 1967, uváděl, že letošní říjen byl třetí nejteplejší za posledních dvacet let se sedmnácti slunečními dny s průměrnou teplotou 15,17 stupňů.

Větší ochlazení přišlo v druhé polovině listopadu, kdy noční teploty klesaly až k –10°C. Rybník sice zamrzl, ale bruslit se nedalo. Led nebyl jednak dost silný a vlivem střídání teplot k bruslení nevhodný. Silný vítr 16. a 17. prosince, který napáchal ve vyšších naší země spolu se sněžením vážné kalamity, rozfoukal na rybníce poslední zbytky ledového křísu. Slabá vrstvička ledu se na rybníce objevila až 26. prosince, kdy začalo v noci opět slabě mrznout.. 29. prosince napadlo v Žehuni 17 cm sněhu a sníh se udržel, protože 30. a 31. prosince klesly noční teploty na –12°C a mrzlo i přes den.


Zemědělství

Loni se na polích v České republice sklidilo rekordní množství obilí, které stát nedokázal od zemědělců vykoupit, takže se nevyužité kazilo. Letošní žně, které započaly 13. července ukázaly, že úroda obilí bude letos o něco nižší zvláště vlivem dešťů v červenci a srpnu. Obilí na polích proto napadaly plísně a zrna klíčila. Taká v Žehuni skončily žně neobvykle až koncem srpna. Dubnové noční mrazy, které u nás dosáhly až -7°C, zavinily pomrznutí květů třešní, meruněk a broskví. Uvádělo se, že úroda třešní, meruněk, švestek a jablek byla nejnižší za posledních patnáct let.

Mykologové prohlašovali, že tak bohatá úroda hub jako letos, byla naposledy před padesáti lety. Také místní lidé nosili hub plné koše a často ani ty nestačily. Nezpracované nasbírané houby plavaly dokonce v náhonu.

Zemědělce drtily nízké výkupní ceny. V cibulárně Ing. Mojžíše, kde pracovalo po sklizni deset žen, se prodávala cibule za 6,- Kč kilo.


Myslivecké sdružení

Výstavba dálnice D 11, která probíhá honitbou Choťovic, Žehuně i Sán, nejenže změní podstatně ráz krajiny, ale zhorší i podmínky pro zvěř, žijící v této lokalitě. Chov zvěře, hlavně bažantů, proto přesunuli myslivci na Hradčany a podél řeky Cidliny a zažádali, aby toto území bylo uznáno jako „Bažantnice“. Za přísných podmínek bylo žádosti myslivců vyhověno. MS Cidlina je jediné myslivecké sdružení na okrese, které má zákonem uznanou bažantnici. Svědčí to o dobré práci zdejších myslivců.


Lesní hospodaření

V roce 2004 obdržela obec od Středočeského krajského úřadu na hospodaření v lesích finanční příspěvek ve výši 25 740,- Kč , který byl použit na obnovu a zajištění lesného porostu obecního lesa Kosí hůra.


Žehuňský rybník

Před rybolovem bylo chyceno 8 pytláků z Městce Králové, Lovčic a Běrunic. Rybolv trval od 17. do 19. října. Rybí speciality se prodávaly nejen ve stánku na hrázi, ale také jako obvykle v hostinci u Martinků. Rybí porce na hrázi stála 25,-Kč. Vánoční prodej ryb na sáskách probíhal ve dnech 19 až 23. prosince.


Hasiči

15. března se rozezněl vsí signál „Hoří“. Tentokrát však nehořelo a hasiči ani nemuseli zasahovat. V Choťovicích se v rybníce topily dvě děti, které tam byly u babičky na jarních prázdninách a prolomil se s nimi tající led. Pomoc přišla naštěstí včas. Děti vytáhli pomocí žebříku starosta obce Choťovice Josef Slavíček a místní obyvatel Jiří Tábor. Policisté tři hasičské jednotky vrátily na základny, přivolaný lékař konstatoval, že děti by neměly mít žádné zdravotní problémy a doporučil jen horkou koupel. Na sklonku roku obdržel Jiří Tábor od šéfa nymburských profesionálních hasičů medaili za záchranu života, diplom a hodinky.


Podniky, provozovny, služby

V obci přibyly další soukromé podniky.V čp. 198. pan Roman Král provádí se svým strojem zemní práce a paní Magdalena Králová účetnictví. Zemní práce dále provádí také Václav Hradecký čp. 54.

Hostinec u Kvasničků byl po několikaměsíční pauze otevřen 4. října Nabízí i obědy v ceně 35.-Kč až 50,-Kč, které se dovážejí z jatek v Lipci. Nájemcem je paní Miloslava Bezměnovová.

V truhlárně pana Václava Malečka pracoval na podzim jen majitel a Milan Petrášek. Proslýchá se, že na truhlárnu byl vypsán audit.


Výstavba vodovodu

V roce 2004 obdržela obec od Ministerstva zemědělství druhou část investiční dotace ze státního rozpočtu ve výši 7 583 000,- Kč na vodovodní řád Hradčany – Žehuň. Česká spořitelna Poděbrady a.s. poskytla dlouhodobý úvěr ve výši 3 000 000,- Kč. Vodovody a kanalizace a.s. Nymburk poskytla bezúroční finanční půjčku 2 055 600,- Kč, která se bude splácet po dobu čtyř let a finanční prostředky ve výši 1 500 000,- Kč, za něž bude v roce 2014 převeden společnosti podíl na vodovodním řádu.

Na vybudování vodovodních přípojek bylo vydáno 150 stavebních povolení. Poslední práce a úpravy terénu byly dokončeny 22. dubna. Někteří občané však mají sice vodu zavedenu, ale nepřipojenu, mnozí ji využívají pouze na vaření a jako užitkovou vodu využívají vodu z vlastní studně. Na poslední veřejné schůzi obecního zastupitelstva, se říkalo, že vodovodních přípojek je 152.


Kanalizace

Byl vyhlášen nový termín pro odevzdání žádosti o dotaci na kanalizaci. Žehuň - Choťovice a čističku odpadních vod. Veškerou dokumentaci pro podání žádosti o dotaci připravila firma APIS, zastoupená Ing. Novákem. Zároveň byl předložen nový rozpočet, podle něhož činí celkové náklady 74 893 000,- Kč. Protože však dotace od Evropské unie nebyla přidělena, rozhodlo se obecní zastupitelstvo změnit systém kanalizace z vakuové na tlakovou a podat novou řádost na jaře 2006.


Péče o zeleň, životní prostředí, hospodaření s odpadky

Nařízením vlády ze dne 29. září 2004 se vymezila Ptačí oblast Žehuňský rybník - Obora Kněžičky, která se rozkládá na území Středočeského a Hradeckého kraje, v katastrálním území obcí Běrunice, Dlouhopolsko, Hradčany, Choťovice, Kněžičky, Končice, Lovčice, Opočnice a Žehuň. Předmětem ochrany jsou populace bukáčka malého (Ixobrychus minutus) a chřástala kropenatého (Porzana porzana) a jejich biotopy. Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystému významných pro druhy jmenovaných ptáků v jejich přirozeném areálu a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů. Z tohoto důvodu se má v Žiželicích budovat čistička odpadních vod. V pozadí uskutečnění této akce je nařízení Evropské unie. Naši občané nechápou, proč na tuto skutečnost není brán také zřetel a plánuje se přivaděč na dálnici přes naši obec.

V dubnu objevili ochránci přírody v travnatém porostu Na Haldech chráněnou pampelišku zakrslou. Místo označili a ohradili, aby je nezničily ovce pana porybného, které se tam celoročně popásají.

Poplatky za komunální odpad se zvýšily z 380 Kč na 450 Kč a za rekreační objekt místo 490 Kč na 500 Kč.


Zdravotnictví

V dubnu se v tisku objevily opět zprávy o potížích našeho zdravotnictví a rostoucích dluzích českých nemocnic. Obyvatele Nymburska nemile zaskočilo zrušení dětského oddělení a dětské pohotovosti v nymburské nemocnici. Od 1. července je nehradilo dětské oddělení v Kolíně. Obyvatel naší obce se tento zásah citelně nedotkne, protože do Kolína je ze Žehuně o deset kilometrů blíž než do Nymburka. Do Žehuně jezdí nadále dvakrát měsíčně soukromá dětská lékařka Anna Preislerová z Poděbrad a obvodní lékařka MUDr. Miroslava Ulrichová, která ordinuje vždy několik hodin v pondělí a v pátek odpoledne a ve čtvrtek dopoledne.

Trvalá krize ve zdravotnictví vyvrcholila 6. října stávkou soukromých praktických lékařů na protest proti zpožďováním plateb od zdravotních pojišťoven. Na manifestaci před ministerstvem zdravotnictví vyvstal požadavek na odstoupení ministryně zdravotnictví Milady Emerové. Stávku však nepodpořili všichni obvodní lékaři, takže i v Žehuni se ten den ve zdravotním středisku ordinovalo.

12. října premiér vlády ministryni zdravotnictví z funkce odvolal a prozatímně ji zastupoval Zdeněk Škromach. Premiér Jiří Paroubek vybral na post ministra zdravotnictví prezidenta České lékařské komory Davida Ratha. Pro střet zájmů však prezident republiky jako jmenování neschválil. 20. října byl prozatím jmenován náměstkem ministra zdravotnictví s pravomocí řídit toto ministerstvo. Teprve, když se vzdal funkce v České lékařské komoře, schválil ho 4. listopadu prezident republiky ministrem zdravotnictví.

Ani to však uklidnění nepřineslo. Přičiněním Davida Ratha musela ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musíková 1. lednu 2006 podat demisi. Na VZP uvalil David Rath nucenou správu a byla utvořena sněmovní vyšetřovací komise k hospodaření ve VZP. Mezi pacienty i lékaři nemocnic nastala panika, pro údajné snahy Davida Ratha zamezit spolupráci VZP s nemocnicemi, které byly převedeny na akciové společnosti. Všechny tyto události přinesly nemálo vzruchu do poslanecké sněmovny i do senátu. Pacienti v Žehuni však zneklidnění neprojevovali.

Začátkem prosince proběhla v regionálním tisku zpráva, že vedení městecké radnice se rozhodlo neprodloužit smlouvu se současným správcem místní nemocnice, pražskou společností Mediterra. Město bude hledat dalšího partnera, takže započatá transformace pokračuje. Byla založena Městská nemocnice, a.s. a na příslušných státních orgánech leží žádost o registraci.


Dálnice a doprava

Výstavba dálnice D11 a problémy s tím související, které se citelně dotýkají také naší obce, zavdaly příčinu četné medializace v regionálním tisku. Přestože vládní usnesení jasně říkalo, že úsek dálnice D 11 z Poděbrad do Hradce Králové má být hotov do roku 2005, v dubnu se ukázalo, že se práce v prostoru Libice nad Cidlinou k Žehuni se protáhnou. Letos má být částečně dostavěn úsek mezi Dobšicemi a Chýští. Od prosince by se mělo jezdit po jedné polovině. Ve směru na Prahu se ale bude nehotový úsek objíždět. Podle náměstka hradeckého primátora chyběly ale na daný úsek dvě miliardy a pokud se peníze neseženou, hrozilo mezi srpnem a říjnem úplné zastavení prací. Stavba tohoto úseku započala vloni po čtrnáctileté přestávce.

Ještě začátkem května potvrdil ředitel Ředitelství silnic a dálnic Praha, že takové nebezpečí existuje, ale dodal, že věří, že po schůzce ministra dopravy a financí se najde řešení, jak peníze na dálnici sehnat. Naděje svitla, když ministerstvo dopravy prohlásilo, že peníze od Evropské investiční banky jsou připraveny a dokument by vláda mohla schválit v krátké době. Naštěstí se tyto zvěsti nepotvrdily a stavba mohla pokračovat. Poloviční profil dálnice má být zprovozněn do konce letošního roku a celá stavba v příštím roce. Nová silnice ve směru do Hradce Králové zatím skončí u Dobšic. Důvodem je bažinaté podloží v Libickém luhu, takže nové dálniční násypy musí dostat čas na konsolidaci. Nehotový úsek budou muset řidiči objíždět.

Občané Choťovské ulice v Žehuni i v Choťovicích si v první polovině roku stěžovali na těžké nákladní automobily, které projížděly tímto úsekem tak, že nejen poškozovaly povrch silnice, ale odletující kameny od kol ohrožovaly kolemjdoucí. Nebyli však jedinou obcí v okolí dálnice D11, ve která si občané na průjezdy těžké techniky stěžovali. Investor stavby, kterým je Ředitelství silnic a dálnic, prohlašoval, že o problémech ví a chce je řešit. Jinudy ale podle jeho slov materiál vozit nemohou. Investor slíbil, že dá silnici nový povrch a po dokončení stavby dálnice silnici zkontroluje, popřípadě znovu opraví. O problému s odletujícími kameny a nebezpečích s tím spojených hovořily v televizním šotu 15. dubna paní Jarmila Mikšovská, Květa Knitlová, paní Senohrábková. a starosta obce. (Viz také článek v novinách). 27. a 28. května se úsek silnice v Choťovské ulici skutečně asfaltoval.

V listopadu 2004 a v srpnu 2005 pořídil dokonalou dokumentaci stavby dálnice pan Vladimír Eliáš z čp. 224. Další fotografie dálnice pořídil pan Vladimír Eliáš v listopadu 2005.

Žehuňští obyvatelé se nepřestali obávat zvýšeného náporu dopravy.

20. prosince bylo dána do provozu 18 km dálnice mezi Dobšicemi a Chýští. Jedná se o jeden pás úseku. Ihned po otevření se však ozývaly hlasy, že je to jen poloviční řešení, protože mezi Poděbrady a Dobšicemi šestikilometrový úsek dálnice schází a řidiči tak musí napřed z dálnice sjet a pak se na ni zase napojit. Řidiči si také stěžují na špatné značení, a tak jezdí raději po staré silnici a Chlumci se od průjezdu kamionů neulevilo.


Výstavba a renovace domů

V roce 2004 poskytla obec z Fondu rozvoje bydlení půjčku 30 000,- Kč panu Petru Štěrbovi, čp. 171, 55 000,- Kč Ing. Vlastimilu Dubskému, čp. 132 a 75 000,- Kč panu Lubomíru Mlčákovi, čp. 146.

Naši občané pokračovali i v tomto roce v renovaci a úpravách svých domů.

V létě dal obecní úřad vyměnit okna v bytech nad zdravotní střediskem, vymalovat chodby a schodiště a oba byty se zateplovaly. V září se do uprázdněného bytu po Martinkových stěhovala paní Marie Mužíková.

Koncem září nechal nový majitel fary opravovat střechu a později nově instalovat vedení elektřiny. Při jedné z vichřic v prosinci, však bylo několik tašek na budově fary strženo a poškozeny byla opět i střecha na kostele.

Také na dalších domech v Žehuni pokračovaly celoročně nejrůznější úpravy. Velká adaptace probíhala na domě čp. 112, který si zakoupil nový majitel. Novou střechu na sklonku roku dostal i dům čp. 76 chalupáře pana Jaroslava Suchého z Prahy.


Telekomunikační věž

Územní rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno 5. listopadu 2004. Základová stanice VRTS Eurotel se vybudovala na pozemku parc. č. 323/1KN. Toto zařízení bylo zkolaudováno v červnu 2005.


Životní úroveň

Průměrná míra nezaměstnanosti na Nymbursku v březnu oproti únoru klesla o dvě procenta na 8,5%. Na stejné úrovni se pohybovala nezaměstnanost i v září. V Žehuni bylo ze 195 ekonomicky aktivních obyvatel 15 nezaměstnaných, to je 7,69%. V dubnu poklesla nezaměstnanost na okrese Nymburk na 8%. V červenci stoupla průměrná měsíční mzda na 18 765,- Kč.

Zatímco v únoru stál benzin Natural 24,30Kč, v červenci překročila cena přes 29,-Kč a jeho cena dále rostla až ke hranici 35,-Kč. Koncem roku ceny pohonných hmot mírně klesaly. Od října se zdražily poplatky za rozhlas z původních 37,- Kč na 45,-Kč a televizní ze 75,-Kč na 100,-Kč. O 16,5% až 18% stoupla také cena plynu pro domácnosti, v různých krajích odlišně. Od 1. ledna 2006 má činit průměrný důchod 8 128,- Kč., to je zvýšení v průměru o 380,- Kč. Plyn se má k tomuto datu zvýšit o necelých 5 procent, elektřina o 8 až 9 procent.

Znepokojující je zjištění, že téměř sedmina lidstva, to je přes 820 milionů lidí, hladoví.


Černá kronika

Zloději se ani v letošním roce naší obci nevyhnuli. V noci z 15. na 16. května zmizela z hladiny Žehuňského rybníku hliníková loď, používaná na krmení ryb. Zloději přestříhali oko řetězu, kterým byla připoutána pod hrází u sjezdu. Škodu vyčíslili policisté na 35 tisíc korun, ekonom chlumeckého rybářství odhadl škody na 50 000,-Kč. Protože v červnu se pokusili zloději ukrást i další loď, zahradil se závorou přístup ke sjezdu u silnice i k jižní hrázi, kudy vede cesta Na Halda.

V srpnu jsme četli v Nymbursku o zranění muže - houbaře na kolejích pod Oborou projíždějícím vlakem. Při rozhovoru mi pan porybný Václv Kavka mi říkal, že muži byli tři, že pytlačili v rybníce a prchali před hlídací agenturou přes koleje a jednoho z nich srazil projíždějící vlak.

Na dvoře soukromého zemědělce v bývalém družstvu ukradli zloději několikrát z traktorů naftu. V noci z 25. na 26. srpna rozbili okénko u auta, stojícího v Marianské ulici, panu Pavlu Heřmanskému, kde je zlákalo drahé autorádio. Postiženému se podařilo opsat si číslo auto, takže policie vypátrala pachatele, který pochází z Kolína.

Z 18. na 19. listopadu, to je z pátku na sobotu, se vloupal zloděj sklepním okénkem do vily paní Rohlíčkové čp. 227, která je už delší dobu v domově důchodců ve Strážném na Moravě. Vyházel věci ze zásuvek a ze skříní, zpřevracel koberce a madrace v postelích. Vloupání objevil pan porybná Václav Kavka, který chodí k Rohlíčkovům pro vodu. Policie se dostala do domu až po sehnání synovce paní Rohlíčkové, bydlícího v Hradci Králové, večer. Ten však nevěděl přesně, co v domě všechno bylo, a co tedy zmizelo. Jen pan porybný objevil v řece u výpusti vody na sádka zabalené nové povlečení na peřiny. Příští týden ve středu objevil starosta obce pan Václav Fišer u domu pootevřená okna. Padla tedy domněnka, že zloděj byl v domě ještě jednou. Podezření padlo na několik osob z blízkého okolí, ale nic nebylo vypátráno. Policie slíbila v noci zesílit v obci hlídky, ale naštěstí krátce potom byl dům obydlen nájemkyní hostince u Kvasničků paní Miloslavou Bezměnovou s manželem. Ten mi říkal, že zmizela také televize.

27. listopadu při nácviku orietálních tanců v kulturním sále čp. 11 někdo ukradl paní Ivettě Bednářové mobilní telefon za 10 000,- Kč.

Média oznámila, že sice ve třetím čtvrtletí ubylo v naší zemi vražd a majetkové trestné činnosti, ale stoupl počet kapesních krádeží a přepadení bank.

Plné dvě třetiny Čechů chtějí opět zavést trest smrti. Proti absolutnímu trestu smrti se staví jen devět procent občanů, 85 procent je také pro snížení věkové hranice trestné odpovědnosti mládeže pod 15 let. A tak se jen konstatuje, že agresivita mládeže stoupá a hledají se příčiny.


A život běží…

Již několik roků se od jara sváží do zadní části fotbalového hřiště roští z celé vsi, aby pak posloužilo jako hranice na čarodějnice Letos tomu bylo nejinak. Jaké však bylo překvapení, když ráno 30. dubna našli pořadatelé na určeném místě jen hromadu doutnajícího popele. Podobné překvapení se konalo i v několika sousedních vesnicích. A tak se narychlo shánělo další palivo, aby tradice zůstala zachována. Vše dopadlo nakonec ke spokojenosti dětí i přihlížejících, kterých se večer u ohně sešlo opět dost. Nechyběla dokonce ani čarodějnice na vrcholku hranice.

Jestliže vloni přijelo na pouť do Žehuně jen mizivé množství atrakcí, letos zela náves prázdnotou. V mnoha domácnostech se letos nepekly ani tradiční pouťové koláče. Ostatně ani počasí nebylo těmto kdysi velkým místním slavnostem, na které se vždy sjíždělo i mnoho návštěvníků z okolí, příznivě nakloněno. Pršelo a byla zima. Hlavní důvodem je ale dnes pravděpodobně přesycení všemi jinými lákavějšími možnostmi a zdroji zábavy.

Rozloučení žáků se školou se letos účastnili nejen žáci deváté třídy, ale připojili se i někteří žáci z osmé třídy. Rozloučení se konalo poslední den školy od osmi hodin večer na hřišti a bylo vskutku bouřlivé. Nikdo z učitelů nebyl přítomen, protože odchodem žáků ze školy za ně nenesli žádnou zodpovědnost. Od souseda pana Kavky jsem se pak dozvěděla, že ještě ve tři hodiny ráno bylo na hřišti veselo a o půlnoci se prý koupali v Evině rouše v rybníce s nápisy na těle „Miluji tě“. Když jsem se druhý den ráno ptala několika účastníků rozlučky, kteří seděli na hřišti před chatkami, nepřišel-li pro někoho někdo z rodičů, dozvěděla jsem se, že pouze maminka jedné dívenky ze Žehuně. Jiná stejně stará dívka mi řekla: „ Měla jste paní učitelko přijít, byli bychom vás také ožrali“.

Také v pátek a v sobotu 22. a 23 července bylo na hřišti veselo, když tam několik hochů se soudkem piva a opečeným selátkem slavilo s kamarády narozeniny. Skupinku asi osmi mladíků, tentokrát již škole odrostlých, a jednu dívenku jsem tam v družné zábavě zastihla ještě v sobotu před polednem. O několik desítek metrů dále stejně početná skupina starších mužů pilně pracovala na nahazování interiéru kabin. V první skupince jsem zahlédla kromě jednoho neznámého mladíka Tomáše Ševčíka, Petra Volejníka, Jan Lenčeše, Aleše Jiroudka, Jana Martinka mladšího, Lukáše Ševčíka a Nikolu Jehličkovou. Zatím mezi brigádníky byli starosta obce pan Václav Fišer, předseda Tělovýchovné jednoty pan František Soukup, zastupitel Petr Baloun, Michal Ševčík, Martin Jiroudek, Jan Martinek starší, Filip Bradna z Choťovic, František Konvalina, Pavel Baloun, Miloš Zapletal a dva instalatéři.

Posvícení proběhlo opět letos nepozorovaně bez atrakcí, bez hostů a v mnoha domácnostech se nepekly ani tradiční posvícenské koláče. 2. října uspořádal cirkus Moraven z Prahy vystoupení ve svém stanu na hřišti. Návštěva diváků byla hojná, protože bylo také mnoho návštěvníků z okolí, vstupné pro dospělého 100,-Kč, pro dítě 80,- Kč. V programu vystupovali artisté, tři poníci, tři kozy a jedna lama. V hodnocení úrovně programu se návštěvníci lišili. Zatímco jednu úroveň chválili, jiní kritizovali.

Od poloviny října se bohoslužby v žehuňském kostele konají pouze jednou měsíčně. Věřící na protest zorganizovali podpisovou akci se žádostí, kterou zaslali na diecézi do Hradce Králové. Petici sestavila někdejší pracovnice ministerstva kultury Libuše Vaňková - Lohnická. Do konce roku však odpověď nepřišla. Od prosince také nejde v kostele elektřina, takže při bohoslužbách, které se konají jednou měsíčně chodí šlapat měchy k varhanům pan Josef Švácha.


Různé

Protože koncem tohoto roku končí platnost občanských průkazů, vydaných do 31. 12. 1994, zařídil obecní úřad pro staré občany vyfotografování a podání žádosti o tyto průkazy přímo v místě na obecním úřadě a ušetřil je tak cesty na Městský úřad do Kolína.

V únoru se proslýchalo, že místní faru čp.1 kupuje za 718 000,- Kč jistý podnikatel z Nymburka, který vlastní stavební firmu a hodlá ji opravovat. Začátkem května se proslechlo, že má být budova prodána ze necelých 700 000,-Kč dvojici mladých sochařů. Ke koupi na sklonku roku skutečně došlo.

16. až 18. května se konala druhá úspěšná sbírka pro diakonii Broumov a v říjnu se sbírka opakovala.

30. července objevili Američané novou planetu, vzdálenou 15 miliard kilometrů od Slunce a jedenkrát větší než Pluto.

Zatmění Slunce 3. října, při němž bylo zakryto 53% jeho plochy, jsme nemohli u nás pro mraky pozorovat.


Narození

V celé republice v tomto roce přibylo novorozenců. Přesto ale stále vymíráme. Až do roku 1993 se u nás narodilo více dětí, než kolik lidí zemřelo. Dnes je tomu naopak. Na našem území žije nyní přibližně 10 230 100 obyvatel. Ale zatímco před třiceti lety přišlo u nás na svět ročně 190 000 nemluvňat, v předešlém roce jich bylo pouze 97 664. V roce 1993 bylo 12,7% dětí narozených mimo manželství a věk rodiček činil 22,6 let, v roce 2004 už bylo nemanželských dětí 30,6% a věk maminek činil 26,3 roků. V Žehuni se zdá být situace lepší.


Kronikářství

Po telefonické rozhovoru s právníkem Úřadu pro ochranu osobních údajů Sochora 27, 170 00 Praha a konzultací s nastávající kronikářkou obce Choťovice Mgr. Věrou Slavíčkovou, která se účastnila školení kronikářů v Praze, jsem po dohodě se starostou obce panem Václavem Fišerem nechal vyvěsit v obecní skříňce oznámení tohoto znění: „V důsledku ochrany osobních dat mají občané, kteří nechtějí, aby jejich jméno a osobní údaje byly uváděny v zápisech obecní kroniky, možnost podat do čtrnácti dnů na obecní úřad písemnou žádost a kronikářka obce se bude při zápisech do obecní kroniky jejich přáním řídit. Oznámení bylo vyvěšeno od 20. července do 10. srpna. Nikdo žádost nepodal.

8. srpna si přišli prohlédnout obecní kroniky a dokumentační materiály tři členové rodiny Ivanových, chalupáři s čp. 97 a 5. října 8 dětí mateřské školy s učitelkou paní Martou Jiroudkovou.


Dokumentační materiály

Letos jsem dala vypálit na cédečko některé starší dokumenty ke kronice, které jsou také zaznamenány na disketách. Jsou to:

  • Kronika 2000, 2001, 2002, 2004
  • Úvod ke kronice V
  • Výpisy z kronik o rybníce, počasí, povodních, rybolovech
  • Žehuň současná – krátký text
  • Žehuň – starší krátká text
  • Výpisy z kronik o Choťovicích
  • Historie žehuňského kostela
  • Seznam kronik obce Žehuň
  • Fotografie: celkový pohled, u Kvasničků, kostel, rybník, Žehuň od Ohrádky


Galerie osobností

Paní Hana Eliášová, narozená 5. 12 1934, zdravotní sestra v důchodu a současná knihovnice obecní knihovny, byla vybrána odbornou porotou z řad odborníků z oblasti ošetřovatelství finalistkou soutěže Sestra roku 2004 a účastnila se ve čtvrtek 1. února 2005 slavnostního večera v paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze. Slavnostního aktu byli přítomni Dagmar a Václav Havlovi, ministryně školství JUDr. Petra Buzková, ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach, ministr zahraničí Cyril Svoboda a mnoho dalších významných osobností z řad politiků, lékařů, sponzorů a umělců.

Paní Hana Eliášová žije v Žehuni se svým manželem Vladimírem Eliášem, podplukovníkem letectva ve výslužbě, od roku 1971. Po celý život pracovala jako diplomovaná zdravotní sestra nejprve v Praze ve Státním sanatoriu, později ve vojenském lékařském zařízení na letišti v Milovicích, posléze jako sestra na letišti v Pardubicích. Když byl její manžel z politických důvodů pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na hodinu propuštěn z armády, prožívala celá rodina velmi těžké životní období a následovala svého manžela do jeho rodné obce Žehuně, kde on dostal práci v JZD. Paní Hana Eliášová našla zaměstnání v lázních v Poděbradech, kde i po odchodu do důchodu nárazově vypomáhala. Dcera Hana vystudovala rehabilitaci a pracuje v oboru a mladší Kateřina vystudovala medicínu a pracuje jako uroložka v nemocnici v Chrudimi.

Paní Hana Eliášová ani nyní nezahálí. Kromě obětavého vedení obecní knihovny, kde je ve stálém kontaktu s lidmi, je ochotna každému pomoci díky svým bohatým zkušenostem z oboru i ze života nejen radou, ale i prakticky. V září 2003 zachránila svým odborným zásahem život utonulému panu Jiřímu Davidovi ze Žehuně čp. 222.


Závěr

Jak už to v lidském životě ani jinak nemůže být, i v tomto roce jsme ve svém osobním životě prožívali dobré i zlé. V celostátním měřítku nepatřil tento rok mezi zvlášť výiimečné, a to můžeme svým způsobem hodnotit jako dobré. Vládní vleklá krize, kterou naše vláda na počátku roku procházela, se vyřešila v souladu s ústavou a bez větších otřesů. Nedocházelo u nás ani ke komplikacím v zahraniční politice. Rok a půl trvající členství v Evropská unii sice velké změny nepřineslo, ale odmítnutí evropské ústavy v referendech ve Francii a Holandsku dává tušit, že v podobě Evropské unie dojde k dialogu. Pravdou sice zůstává, že i nadále rostly ceny zboží a korupce, globalizace přinášela buď nezaměstnanost nebo sháňku po co nejlevnější pracovní síle.

Ve srovnání s celosvětovou situací jsme na tom ale byli nesrovnatelně lépe. Zatím nás přímo neohrožoval ani terorismu ani nemoci, jako je AIDS, ptačí chřipka, nepřipravovaly nás o životy a přístřeší přírodní katastrofy, jako jsou hurikány, tornáda, tsunami a zemětřesení, i když vichřice a záplavy nebyly ani u nás výjimkou.

Co si tedy přát do příštího roku? Ať naši zem a naše kroky v ní provází alespoň tolik štěstí, co letos. A co přát celému svět a lidstvu ? Více klidných dnů, lidského porozumění, více lásky a dobra.

Zapsala Ludmila Tvrdíková, kronikářka obce


Nahoru

Aktuální počasí

<<
>>
dnes, úterý 19. 3. 2024
polojasno 6 °C 0 °C
polojasno, slabý východní vítr
vítrV, 4.38m/s
tlak1018hPa
vlhkost55%

Svátek

Svátek má Josef

1. zmínka - 1137
440 obyvatel
MŠ a ZŠ
Kostnice
Rybník
Kostel

 

Hlaváček jarní
hlaváček jarní
Bukač velký
bukač velký
Bukýček malý
bukýček malý
chřástal kropenatý
chřástal kropenatý
chřástal malý
chřástal malý
moták pochop
moták pochop
orel mořský
orel mořský
Slavík modráček
slavík modráček