Obec Žehuň
obecŽehuň

Historie rybníka

Založení rybníka

V druhé polovině 15. století se v celé naší zemi zakládaly horečně rybníky. Nebylo panství, kde by v té době nový rybník nevznikl. Rybnikářství se stalo novým výrobním odvětvím, zdrojem snadného zisku a ryby předmětem výnosného obchodu. Ryby byly jednou z důležitých potravin venkovského i městského lidu a zároveň jedinou přípustnou masitou potravou v době četných církví předepsaných půstů. Do tohoto období spadá také založení Žehuňského rybníka.

Tento památník středověkých vodních staveb se rozkládá v dolním toku řeky Cidliny na rozhraní říčních tratí poděbradské a chlumecké. Vznikl v letech 1492-97 za vlády Ladislava Jagellonského jako královský rybník. Před jeho založením vedla v těchto místech tzv. Hradecká cesta. Z roku 1553 se zachovala zpráva, podle níž nařizuje královský dvůr chlumeckému hejtmanovi, aby pro královskou kuchyň odeslali dva vozy kaprů a půl kopy štik. Králi rybník patřil až do roku 1629, kdy císař Ferdinand II. nechal do zemských desek připsat Chlumecko Janu Oktaviánu Vchynickému ze Vchynic.

Spekulovalo se také o tom, zda  na jedné z oprav  poškozeného Žehuňského rybníka se  nepodílel nejznámější rybníkář 16. století -  Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604), rodák z nedalekých Polep u Kolína.  Písemně to však doloženo není. Za třicetileté  války byly hráze včetně stavidel pobořeny a opraveny až v 18. století.

Staré splavy

Původní hráz Žehuňského rybníka byla dlouhá 870 m a v nejhlubším místě asi 6,6 m vysoká.

Po rybniční hrázi vede okresní silnice číslo II/ 328 z Kolína do Městce Králové, přerušená až do úprav v roce 1951-55 mosty nad třemi stavidlovými splavy. Počínaje od levého břehu výpusti ve směru od Žehuně k Městci Králové byl splav nejstarší, tzv. Na skále o čtyřech dřevěných splavech, druhý byl Pod osmi, podle osmi stavidel. Protože však tyto splavy nepostačovaly, byl postaven ještě jeden splav tzv. Nový, kterému se také říkalo Zadní, ten měl šest stavidel. Brlení před splavy bylo dřevěné. Rozměry stavidel se pohybovaly od 1,57 m do 1,90 m výšky a jejich šířka činila od 1,60 m do 1,80 m.

Pro úplné vypuštění vody bylo vloženo do hráze pět dubových potrubí, složených ze dvou na sebe položených vydlabaných dubových kmenů. Protože jejich průtočnost nestačila odtoku velkých vod, byly při úpravách v roce 1937 nahrazeny dvěma cementovými troubami o světlosti 110 cm. Až do poslední rekonstrukce rybníka poškozovaly a strhávaly povodně hráz a zaplavovaly krajinu poděbradské Cidliny, zvláště u Dobšic a Sán.

Rozsáhlé úpravy

Rozsáhlými úpravami, prováděnými v letech 1951-55 brněnskou firmou Ingstav, se zvýšila hráz a vyrovnaly zatáčky silnice. Na kótě 203,07 m n. m. byl vybudován 60 m dlouhý pevný přeliv a 10 m dlouhá. a 1,74 m vysoká pohyblivá ocelová klapka. Nové vypouštěcí zařízení má celkovou kapacitu odtoku 220 m3/s (pevný přeliv 123 m3/s, klapka 82 m3/s, základní výpust 15 m3/s). Obě odpadová koryta byla překlenuta mosty ze železobetonových prefabrikátů. Nad klapkou a jezem byly vybudovány ocelové česlice s obslužnou lávkou dlouhé 127 m. Také mlýnský náhon u splávku byl opatřen novým železobetonovým mostem.

Protože úpravami byla hráz rybníka zvýšena a normální stav vody snížen o 30 cm, nehrozí už přelití hráze. Původní normál hladiny byl 203,37 m n. m., nynější je 203,07 m n. m. Při normálním stavu vody na kótě 203,07 m n.m. je hrana hráze převýšena o 173 cm.

Jarní povodeň roku 2006, kdy hrozilo přelití hráze v nejnižším místě u cesty Na Halda, byla výjimkou. Od úprav rybníka v padesátých letech se nestalo, aby se musely někde u břehu rovnat pytle s pískem, jak tomu bylo letos.

8. května 1958 byl u výpustě z rybníka do mlýnského náhona usazen na kótě 203,07 m n. m. nový cejch. Starý pevný bod pocházel ze 7. září 1874, pozdější z 22. září 1931.

Zrušení úzkokolejné dráhy

Bezprostředně po rekonstrukci rybníka se zrušila úzkokolejná dráha, která z Končic a dalších obcí dopravovala do cukrovaru v Libněvsi cukrovku. Po jeho zániku ve třicátých letech se řepa vozila do Libněvse na skládku. Od Choťovic směrem na Žehuň vedly koleje po pravé straně silnice, odbočovaly po dřevěném mostku přes náhon, dále podél jižní hráze rybníka, u dubu protínaly silnici II/328 a U Kozlíka na konci vesnice se stáčely a směřovaly po staré silnici do Libněvse.

Letnění rybníka

Při moderním způsobu hospodaření se upustilo od bývalého letnění rybníka. V minulosti býval rybník dva roky napuštěn a po výlovu zůstával jeden rok nasucho. Dílce se pronajímaly a osévaly. Pokud nepřišla povodeň, plodinám se dařilo. Některá léta však nájemci osévali i třikrát, a nesklidili nic. Poslední letnění se uskutečnilo při rozsáhlé rekonstrukci v padesátých letech, předtím za druhé světové války, kdy se sklízela z rybničního dna bohatá úroda ječmene a zeleniny.

Rybolovy

V minulosti stejně jako dnes přilákal vždy rybolov na hráz mnoho přihlížejících diváků ze Žehuně i okolí. Až do roku 1945 se lovívalo po dvou letech (dvojí teplé vodě), výtěžek se pohyboval kolem 30 až 50 tun a rybolov trval celý týden. Vylovené a zvážené ryby podávaly ženy v plachetkách, stojíce na schůdcích vždy dvě proti sobě, na hráz. Tu se sypaly do voznic a v nich se dopravovaly koňskými povozy na sádky do Chlumce nad Cidlinou.

Dnes je všechna práce s vylovenými rybami zmechanizovaná. Nákladní automobily s kovovými káděmi sjedou po zbudované cestě pohodlně až k lovišti a nakladačem se ryby přenesou do kádí. Při takto zmechanizované práci končí rybolov za dva tři dny a okamžitě se začne voda napouštět. Už léta se nekoná po ukončení lovu tradiční hoří, kdy porybný výstřelem nebo zvoláním: „Hoří!“ dal povel k zahájení beztrestného dolovení ryb, které v lovišti zůstaly. Před tímto povelem se už v okolí rybníka od odpoledních hodin shlukovali a někdy i ukrývali nedočkaví lovci s čeřeny.

Při intenzivním hospodaření a přikrmování ryb se loví každoročně a výnosy se pohybují kolem 100 tun až rekordních 200 tun. Dnes porybný nesmí výši výtěžku sdělovat, ale na veřejnost přece jen tu a tam z úst některého lovce tajnými kanály něco pronikne.

Pytláctví

Nejen v minulosti, ale i donedávna kolovala v žilách mnohých Žehuňáků pytlácká krev. Teprve přísné pokuty, udělované v současnosti, pytláky odrazují. Však se také pytláckými historkami, s povětšinou humorným laděním, bavívala celá Žehuň

Současnost

Po restituci v roce 1992 se majetek včetně Žehuňského rybníka vrátil  do rukou původních majitelů - rodiny Kinských. Dnes jsou majiteli synové Norberta Kinského  Giovanni Kinský dal Borgo  a Dr. Pio Kinský dal Borgo.  Bratři založili  v Chlumci akciovou společnost, která spravuje  v Čechách veškerý jejich majetek.

Sádecký pan Václav Kavka, který se o rybník staral v letech 1971 až 2010, určuje jeho rozlohu 254 ha, na internetových stránkách se v některém odkazu hovoří o 321 ha, na jiném místě 258 ha. Také zprávy o jeho hloubce se liší. Zatímco na stránkách Internetu má být jeho největší hloubka 6m, pan Kavka udává 4,60 m. Nyní je sádeckým pan Berka.

 

Aktuální počasí

<<
>>
dnes, pondělí 26. 2. 2024
zataženo 10 °C 4 °C
zataženo, slabý jihovýchodní vítr
vítrJV, 3.96m/s
tlak1004hPa
vlhkost64%

Svátek

Svátek má Dorota

1. zmínka - 1137
440 obyvatel
MŠ a ZŠ
Kostnice
Rybník
Kostel

 

Hlaváček jarní
hlaváček jarní
Bukač velký
bukač velký
Bukýček malý
bukýček malý
chřástal kropenatý
chřástal kropenatý
chřástal malý
chřástal malý
moták pochop
moták pochop
orel mořský
orel mořský
Slavík modráček
slavík modráček