Žehuň v dokumentech kroniky

 I.

Vážení spoluobčané!

Na sklonku padesátých let minulého století jsem byla pověřena vedením obecní kroniky, protože se dosavadní znamenitá kronikářka a učitelka Jiřina Kvasničková musela psaní kroniky z politických důvodů vzdát. Kroniku nikdo devět roků nevedl. Proto jsme s manželem začali nejdříve pátrat po materiálech. Tu jsme objevili na půdě dnešního obecního úřadu objemný svazek zažloutlých a potrhaných listů. Prvním úkolem bylo seřadit jednotlivé listy podle dat, poškozené listy poopravit a následně je dát svázat do knihy s pevnými deskami. Tak byl zachován do dnešních dnů jeden z nejstarších dokumentů obecní kroniky. Díky tomu máme dnes možnost vrátit se do uplynulých dnů tehdejších obyvatel naší vesnice, poznat bezprostředně a věrohodně nejen jejich život, který byl diametrálně odlišný oproti dnešní době, ale vcítit se i do jejich mentality.

Nechme tedy už promlouvat Protokoly obecního zastupitelství z let 1878 až 1920. Podotýkám, že věty, které budu citovat, nebudu žádným způsobem upravovat, protože jakýkoliv zásah, ať stylistický či gramatický, by setřel kolorit tehdejší doby, byť to bude často na úkor srozumitelnosti. Za to se omlouvám.

Protokol ze dne 12. května 1878 – bod 3: „Mnoholy se ma dat šutru na obecni silnici: Ustanovil vybor aby se na obecni silnici dalo ve veřejne dražbě 60. hromádek šutru, mimoto co jsou u p: Jelinka. Ustanovil vybor za jednu hromatku šutru aby každy šutr koupil za 3 zl. hromatky museji bit ták velky jako na okresni silnici. ( Ptám se čtenářů těchto řádků: Není to kouzelné i přesto, že pisatel nerespektuje ani ukončení vět?)

Protokol ze dne 15. srpna 1878 – bod 2: „Pojednáni stran obecního policajta a nočniho hlýdače poněvadž nočni hlydač vypověděl zdáliž se to ponecha jednomu neb ne: Bilo usněšeni od vyboru jednohlasně aby ponechalý obje služby jednomu aby vypsalo ohlasení o toto místa do 3ho Srpna 1878. by si každy pořadný a zachovaly člověk podal žadost u představeného.“

Protokol ze dne 6. ledna 1879: „Volba do okresního zastupitelstva Král. Městeckého bila konana a pročež bily za udy voliče zvoleny pan Alois Vaclavik, pan Jan Kukla jednohlasně… Pan Alois Vaclavik navrhoval by se dala žadost na sl. c.k. okresni hejtmanstvi zdaly a pod jakyma vyminkama by sem daly stanici četnickou.“ V bodě 6 máme doklad o počínajícím rozvoji kulturního života obce: „Žadost občanske besedy Žehunske by se jim pujčoval časopis pokrok usnesl se vybor na tom by se jim pujčoval druhý den v poledne.“ (V roce 1878 byla založena v Žehuni Občanská a čtenářská beseda a začalo se také rozvíjet divadelnictví.)

Protokol ze dne 2. března 1879: „Co se ma učinit u dlužniku co se dosud nepřihlasil bylo tedy usnešeno co jsou přes 10 zlatych dlužni by se odevzdaly p. Notaři dále bylo usnešeni by se starému Tichymu dluh odpuštěn a co ma opachtovany dilce by se mu ponechal zdarma dale byl také starému Volnymu dluh odpuštěn. Bylo také dále stran dilce po Janu Přibylovi co se ma učinit. Přihlásil se p. Jan Novák že dilce převezme a dluh 24 zl 50 kr že zaplati což bylo jednohlasně přijato.“

Od roku 1880 psal zápisy nový starosta Jan Kukla, předešlé pocházely od starosty Jana Tlapáka.

Protokol ze dne 25. ledna 1880: „Na dopis okresního zástupitelstva z Král. Městce, ohledně silnice ze Žehuně na hranice Choťovické okresu Chlumeckého, stavět se bude pod tou výminkou, když cukrovár Libnovský polovíčku veškerého nákladu ponese, kdežto druhou polovíčku veškerého nákladu ponese obec Žehuň.“(Pozorný čtenář jistě postřehl, že chyb v zápise částečně ubylo, což také souviselo i s osobou zapisovatele. Téměř dokonalé byly pozdější zápisy, které prováděl mlynář Alois Václavík. Máme také možnost porovnat jejich úroveň s dnešními záznamy, které jsou perfektní a zpracovávají se na počítači.)

Protokol ze dne 24. dubna 1881: „Žádost Františka Kukly truhláře by jemu povoleno bylo hostinec v čís. d. 81 zřiditi, byla čtena a jednohlasné svolení p. výboru mu udělené.“

Protokol ze dne 21. srpna 1881:„Žádost hasíču byla vyřízena v ten způsob, aby se psalo do Prahy na Smejkala o ceníky stříkaček, a pak aby se dále sním projednávalo.“ (Uvádí se, že oficiálně byl Sbor hasičů v Žehuni založen roku 1882, sbor se později rozpadl a zápisy o jeho činnosti se zachovaly až od roku 1922.)

Ku cti tehdejších představitelů obce slouží další zpráva z tohoto protokolu: „Dále povolilo obecní zastupitelstvo jednohlasně na národní divadlo příspěvek 50 zlatých.“

Protokol ze dne 27. listopadu 1881:„Ohledně placení školného usnesl se výbor na tom jednohlasně, by se sobotáles i nadále z obecní pokladny platil, však jen za příslušníky obce zdejší.“

Pokud se mi podařilo těmito několika výpisy z protokolů přiblížit alespoň částečně atmosféru doby dávno minulé a shovívavě jste dokázali přehlédnout prohřešky pravopisné, splnily tyto řádky svůj účel. A pokud snad vyloudily i jiskřičku úsměvu na Vašich tvářích, byl výsledek ještě lepší, neboť úsměv je kořením života.

Vaše kronikářka Ludmila Tvrdíková

II.

Vážení spoluobčané!

Zalistujme společně v dalších stránkách Protokolů obecního zastupitelství z let 1878 až 1920 a oživme tak znovu časy minulé, o nichž nám dává tento dokument své svědectví.

Zastavme se v roce v roce 1883, kdy je starostou opět pan Jan Tlapák. Dne 4. února se v zápise říká: „Ve volných navrhach bylo od pana Václavíka navrženo aby se zřídil sbor pro vysazováni stromu v zdejši obci a zvoleni ktomu byli pan Jan Kukla rolnik a pan František Tlapák posmistr."

3. března se píše: „…sešlo se zastupitelsvo obcni a usneslo se jmenem obce Žehuně, že nechá pro četniky seřiditi byt ve vlastním obecním domě sestavajici ze dvou světnic k bydleni, jedne kuchyně se sini a z jedne mistnosti jenž by co šatlava sloužiti měla.“ Domek čp. 140, v němž byly v roce 1889 usazeni četníci, znají starousedlíci jako chudobinec. Po jeho zbourání v roce 1972 dostala toto číslo nová hasičská zbrojnice.)

Zápis z 20. dubna 1884: „Žádost obce Hradčanske skrze postavení silnice byla jednohlasně zamitnuta poněvadž poměry jsou velmi špatne a mame již silnici k Dobšicum co nejdříve postaviti.“

Dne 25. ledna 1885: „Žádost Kominika byla přijata by na 6 roku službu konal. Žadost zvěrolékaře byla vyřizena až se poptame jestli již od někudy dostal remuneraci (myslí se renumerace tj. vyrovnání pohledávky) a mnoholy.“ ( Důkaz nejen hospodárnosti, ale i obezřetnosti v rozhodování tehdejších pánů zastupitelů.)

14. červnce 1886:„Pan Václavik co nájemce rybolovu čini oznámeni že urozený pan Hra. Ok. Kchýnsky se svými zřízenci dne 2. července 1886, ve vodach řeky Cidlini lovíl a tim porušil právo obcí náležející a jemu propachtovane…“ (Spor s panstvím chlumeckým se vlekl až do roku 1889, až byl nakonec uzavřen smírem.)

18. července1886: „Poněvadž se hasičsky sbor starý vzdal sve činosti, bylo od obecniho zastupitelstva usnešeno, by se dalo oznámení že bude zařizovat hasičsky sbor znova. Dále Josef Stekly přišel a prosil obecni zastupitelstvo ustně by se ponechal v obecnim domě což se mu slibilo. pan Vaclavik dal návrh by co jsou v obecnim domě by nějakou práci co jim p. starosta nařídí vykonali. bylo jednohlasně přijato.“

19. září 1886: „Žádost Anni Šifnerové byla vyřízena poněvadž jest přislušná do obce Nove Baně by ji obec Nova Baň podporovala poněvadž si chudý ustav sama řidi. A co se týče Anni Šeblove by se ji dalo vyjadření že zdejši žabraci chodí si každy patek od domu k domu a almužnu dostavá a každého 1/4 roku dostavaji z chude pokladny 1 zl na přilepšenou tak jestli se vám toto vyjadřeni lyby tak se mužete přistěhovat do Žehuně.

20. května 1888: „ správa revizoru učtu za rok 1886 byla předečtená byla pozastavka že policajt mněl roku 1885 vybráno na oblek a službu 120 zl a roku 1886 86 zl 5 kr. takže se to nesrovnáva.“

4. září 1887: „Žádost Anni Tlapákové… byla vyřízená že bude každého 1/4 roku dostavat z chude kasi jako jiné žebraci 1 zl.“(Zmínky o žebrácích a příspěvcích z „chudé kasy“, pozdějšího „chudinského ústavu“, se v dalších zápisech objevují pravidelně, právě tak jako zápisy o tom, jak postupovat s dlužníky.)

13. května 1888: „ Ve volných návrhách bylo od p. Jana Kukli navženo, by si každý ze svých dítek školní plat zapravil…Podal pan Václavík návrh stran odkoupeni pěti losu po jednom zlatým na zbudováni národního divadla v Brně byl ten návrh jednohlasně přijat.“ (Zase vidíme v rozhodnutí náznak dobročinnosti.)

28. října 1888:„Dopis od ct. hejtmanstvi stran nového hřbitova byl vyřízen následovně že se místo za vsi ke Kolinu bud od pana Vaclavíka aneb od Václava (jméno nečitelné) odkoupi.“(Nový hřbitov zřídila obec nákladem 70 000,- Kč o mnoho let později, byl dán do provozu až 22. října roku 1925, pozemek na něj odprodal obci pan Antonín Votava z čp. 43 a dlážděná přístupová cesta stála 80 000.- Kč.)

Zápis z 11.listopadu 1888 dokládá, že nejen škola, ale také obecní zastupitelstvo nesmělo opomíjet výročí panovnického domu: „Usnešení obecního zastupitelstva že se dá na památku 40 letého panovani jeho cís. kral. apoštolského Veličenstva 50 zl na založení parku u školi.“ (Také tento počin nám jistě něco připomíná.)

Poslední zasedání obecního zastupitelstva roku 1889 z 8. prosince řešil mimo jiné: „Jak naložiti s děvčetem Annou Němcovou kteroužto dne 5. prosince její dosavadní živitel František Hycelt z Krátonoh obecnímu úřadu za břemeno přivezl.“ Bylo usneseno: „...by děvče Anna Němcova byla odeslana do všeobecné nemocnice Novo Bydžouské, a aby ji k tomu potřebné listiny totiž list domousky a chudinský vystaveny byly a pruvodčímu jejímu na cestu potřebná částka z obecní pokladny vyplacená byla; pakli by ji v nemocnicy přijmouti nechtěly má se na zpět do Krátonoh ku svému přítely dodati a jemu požadovanou částku pět zlatých měsíčně platiti; Naproti tomu má se Františkoví Kloučkovi na chlapce jen čtyřicet zlatých ročně vypláceti.“

Poslední uváděná zpráva z konce osmdesátých let předminulého století nezní povzbudivě, nicméně je nezvratným dokladem, jak těžce se žilo ve vsi chudým lidem. Jaké štěstí, že o tom můžeme dnes jen číst!

Vaše kronikářka Ludmila Tvrdíková

III.

Vážení spoluobčané!

pokud Vás ještě neunavilo luštění zápisů v Protokolech obecního zastupitelství z let 1878 až 1920 a nepohoršujete se nad jejich doslovnou interpretací, můžeme pokračovat v oživení posledního desetiletí devatenáctého století. Řešení problémů, starostí i úspěchů tehdejších obyvatel naší obce je zachyceno na stránkách 97 až 175. Pokusím se vybrat z nich to nejpodstatnější, co tehdejší dobu nejlépe charakterizuje. Nebudu opakovat záznamy o žádostech nemajetných občanů o podporu či slevu nájmu z obecního dílce (ačkoliv není zápis, v němž by tehdejší představitelé obce nebyli nuceni rozhodovat o potřebnosti podpory nemajetným, buď kladně, nebo záporně, případně určovat, kde je považován za žebráka s nárokem chodit po žebrotě dům od domu, dostávat podporu z chudinské pokladny, chodit po vsi s flašinetem apod.) Nebudu ani uvádět pravidelné volby místní školní rady, zprávy revizorů účtů, rozpočty a hospodaření obce, přijímání ponocných a polních hlídačů, vymezení jejich platu a povinností (úryvek je citován ve Sborníku Žehuň a okolí na str. 12), udílení domovských listů a zprávy, o kterých jsem se už na předešlých stránkách zmiňovala.)

Zaujal mě volný návrh p. Aloise Václavíka ze dne 18. ledna 1890: „…jaké opatření se má učiniti aby občina pod hurou aspoň nějakého vytěžku obecní kase poskytovala.“ (Občina byla společná obecní pastvina pro dobytek, kam se nesměly vyhánět husy. O jejím využití, později i rozorání, se rokovalo na mnoha zasedáních.)

Z 16. února 1890 je zajímavý tento zápis: „Hasičům při požáru u Krojidlů má se účet zpropitného vyrovnati. Pro budoucnost má se sboru vždy na takovou útratu 5 zl. vysaditi, a jest věcí jejich, aby si pak pití obstarali sami…“ (Jednalo se o požár čp. 11, dnešního kulturního domu, v němž je sál, knihovna a pošta.)

V několika zápisech z roku 1890 se řeší nejprve žádost a následně nespokojenost nad nedostatečnou výši příspěvku za škody způsobené krupobitím. V dalších několika záznamech koupě obecního býka. U rozpočtu obce za rok 1890 ve výši 4616 zl. 17 kr. se objevil schodek 746 zl. 22 kr., který se převedl na příští rok.

Na počátku roku 1891 se rozhodovalo „Jak naložiti se stržemi způsobenými jarními vodami…“ a „ Jak naložiti s loukou „Býkovkou.“ Padlo rozhodnutí: „ Nekoupí-li se nový obecní býk, má se louka ve dražbě pronajmouti, avšak teprvé, až bude s trávou.“ (Dvě louky „býkovky“ se dávaly do užívání tomu, kde se staral o obecního býka a k tomu ještě 20 zlatých ročně na další jeho krmení.) Úsměvný je dodatek z roku 1894: „Vydržovatel onoho býka bude vazaný, že musí toho samého v dobrém stavu vydržovati a jen občanum Žehuňským ku kravám připouštěti, schledali by se a pustil by býka ke kravám do jiné obce bude po prvé 2 zl. a kdyby se věc opakovala 5 zl trestan a konečně že se jemu býk odebeře.“

5. července 1891 se píše: „…příspěvek na obvod. lékaře obnáší za 10. měsíců 1891 33 zl. 171/2 kr.“ (Stálý lékař přišel do Žehuně až v roce 1901, působil zde až do své smrti v roce 1934 a bydlel v čp. 11.)

Zápis z 31. srpna1894 dokládá, jak se v minulosti řešilo zabezpečení sirotků (či snad opuštěného dítěte – to zápis neuvádí):„Přípis všeobec. porodnice v Praze ohledně tam se nalézajícího dítěte po Kateř. Šifnerové, roz. Steklé. Usnešeno: Navrhnouti ředitelství, by dítě bylo z ústavu vydáno na ošetřování na venek za náhradu 22.kr. deně, které obec platiti musí, možnoli vlastní babičce tohoto dítěte Marii ovdovělé Steklé.“

Jméno „Franta Dlouhopolskej“ není pamětníkům obce neznámé; byl jedním z obyvatel místního chudobince. O něm se 24. srpna 1894 píše: „Nemocnému (poškozený na noze) Fr. Dlohopolskému má býti po 14 dnů podpora u pekaře Tlapáka na obec. účet vydáváno po 2ks deně chleba, jejž pak obec zaplatí.“

Na sklonku roku dostala obec příkaz provést opatření proti šíření cholery. Byla ustavena zdravotní komise a určena izolační místnost v domku na obecní zahradě.

4. února 1895 usneseno: „…knížku obec. Spořitelny Král. Městecké, znějící na vklad 1 200 zl. odevzdati k uschování p. Václavíkovi, což tento přijal. Jest to totiž kmenové jmění obce Žehuně.“

1. května 1896 se obec rozhodla přispět finančně na opravu kostnice na hřbitově a podílela se také na opravách farských budov. V roce 1898 však vyvstal mezi farářem a obcí spor. V úvodu obsáhlého dopisu adresového: „Důstojnému panu Františku Jeřábkovi t.č. Faráři v Žehuni“ pisatel uvádí: „ Na Váš ze dne 23 břez 1898 podepsaný protest proti výsazováni stromořadí poblíže farních budov přimětež odpověd a jako viřizeni toto nasledujici usnešeni obec. vyboru… Když ale dle Vašeho osobniho myněni nove stromořadi, které pan Vaclavik na obecnim pozemku svim nákladem a přičiněnim podel farnich budov vysazel, není po chuti Vaši, prohlašujeme mi timto že se nám toto vplne myře liby a že tento náhlad náš zdíli veškere občanstvo. Žeby stromy ty budovám farnim škodily, jest mylný Váš soukromý náhlad, a račte se jen na jinych chatrněji postavených budovách u nich stare již stromy mnohem blíže davno již stoji o opaku přesvědčiti…Když pak ráčil jste do památní knihy farské zapsati svůj protest tež připojujeme žádost biste si neobtěžoval zanésti tam i toto naše vyřízeni. Toto naše usnešeni stalo se s plnou jednodhlasnosti celeho dnes přítomného obec. zastupitelstvi.“

V příštím ohlédnutí za minulostí se už ocitneme na počátku dvacátého století, ale problémy se nelišily.

Vaše kronikářka Ludmila Tvrdíková

IV.

Vážení spoluobčané!

Stále ještě jsou našimi průvodci výletu do minulosti Protokoly obecního zastupitelství z let 1878 až 1920, ale ocitli jsme se už na počátku dvacátého století. Hned z prvního zápisu, datovaného 20. lednem 1901, postřehneme jednu změnu: „Odměna za práce při sčítání lidu panu učiteli Vonkovi povoluje se ve výši 100 Korun.“ (Učitel a komeniolog J. R Vonka /1877-1964/ zaslal na sklonku svého života v roce 1959 do zdejší školy obsáhlé výpisy ze Zemských desek, které podstatnou měrou přispěly k poznání nejstarší historie Žehuně. V přátelském dopisu sděloval, že na své působení v Žehuni rád vzpomíná a že bydlel u Vondrušků.)

Zápis z 12. května 1901 dokumentuje, jak vynalézavě motivovali představitelé obce dva polní hlídače: „Z pokut uložených přistíženým jíma viníkům připadne polovička tomu hlídači, jenž viníka postihl a udal.“

Tehdejší poštmistr byl pověřen také tímto úkolem: „Stran obecní váhy má být požádán p. pošmistr, aby byl tak laskav, a klíče od ni u sebe ponechal uschovány. Za otevření váhy a upotřebení té samé má býti každý cizí povinen, jemu 10 kr=20 h. k jeho ruce zaplatiti z čehož není povinen nikomu účty skládat.“

V roce 1901 odkoupil hostinec čp. 11 (původně zájezdní hospoda, dnes kulturní dům) od pana Františka Krojidla pan Josef Vaníček, v roce 1902 se hovoří o hostinci p.Říhy čp. 100, který pamatujeme jako obecní hostinec a později jako starou školní jídelnu čp. 100 a v roce 1861 o hostinci p. Václava Kvasničky.)

V zápise z 19. února 1902 se říká: „Starosta Tlapák prohlásil, že se úřadu starostenského vzdává a vyzívá zastupitelství, aby předsevzalo volbu starosty nového – leč že by mu zastupitelství k dosavadnímu služnému ročně 100 Korun přidal. – Podmínka tato přijata všemi hlasy načež starosta Tlapák prohlašuje, že v úřadu tom potrvá do 3 roku dále.“ (Asi si nikdo v té době nechtěl starostenský úřad na svá bedra naložit.)

V zápise z 11. května 1902 se hovoří o zařazení Kateřiny Hálové mezi žebráky. (Starousedlíci si jistě na rodinu Hálových z chudobince pamatují. Právě tak jim není neznámé jméno Josefa Skohoutila, kterému byl 30. listopadu 1902 povolen v jeho obchodě výčep lihovin. Do Skohoutilova obchodu v čp. 77 /dnes tu bydlí paní Lohnická/ jsme chodili nakupovat, než byla postavena samoobsluha.)

Nemohu opomenout poznámku z 15. března 1903, která svědčí o tom, jaké povinnosti se musel zhostit tehdejší starosta: „Za přechování starého Bendáska, který již po dobu 4 měsíců jest naložen u p. starosty Tlapáka, má se nahraditi měsíčně Kor. 10 – dohromady tudiž 40 Korun. Na další Bendáskovo přechování má se vypsati dražba, kdo si ho chce přijmout.“ (Pro dnešní dobu nepředstavitelé! Ale daleko šokující je následující zápis: „Co se týče Bendáska, usneseno ve volných návrhách na tom, aby každodenní nocleh dostával po jednotlivých číslech , což platí pro všechny.“ (To mi připomnělo vlastní, i když ne tak otřesný zážitek, který se datuje rokem 1947, kdy jsme byli jako maturanti nuceni přijmout své první učitelské místo v pohraničí. Tehdy nám přidělil obecní úřad stravování také po jednotlivých domech, ale střídání bylo měsíční.)

Přestože se obecní zastupitelstvo i v první polovině tohoto desetiletí muselo neustále zabývat nejen řešením otázky jak zajistit chudé, ale především intenzivními přípravami ke stavbě silnice mezi Žehuní a Dobšicemi (později se plánovala i silnice do Choťovic), neopomnělo na své slavnostní mimořádné schůzi 13. května 1905 jmenovat u příležitosti sedmdesátin čestným občanem „…nejvyššího maršálka Království Českého Jiřího Lobkovice v uznání jeho snah, směřujících k povznesení samosprávy Království českého…za čestného občana Žehuně“, byla mu provolána sláva a zaslán telegram tohoto znění: „Obecní výbor zvolil ve své slavnostní schůzi dnes konané Vaši jasnost čestným občanem Žehuně.“ (Jak povznášející to jistě bylo pro občany Žehuně - pokud se o tomto rozhodnutí vůbec dozvěděli – ve srovnání s jejich každodenními starostmi!)

Rozpočet obce na rok 1905 vykazoval příjmy 14 979,26 K, vydání 13 994,74 K. Rozpočet školní na školní rok 1906/07 1 573,32 K.

30. prosince 1907 čteme: „Stavba nové školní budovy byla též 12 hlasi přijata, proti stavbě hlasoval zástupce velkostatku.“

9. dubna 1908 se píše: „Ku komisi ohledání místa pro školu byli zvoleni páni Jos. Vaníček, Frant. Molič.“

12. května následuje: „Obecní zastupitelství žehuňské prohlašuje, že zasadně souhlasí s novostavbou školní budovy na starém místě nynější školy, spřikoupením potřebného pozemku sousedícího p B. Menšika.“ (V čp. 51 měli po Menšíkových obchod Břízovi, dnes dům vlastní manželé Šváchovi – to pamětníci znají.)

Zatímco úřední kolaudace školy se podle slov tehdejšího řídícího učitele Františka Šorma uskutečnila 11. září 1909, čteme v zápise zastupitelů ze dne 13, září toto: „Jakým vhodným způsobem upraviti slavnost svěcení nové školní budovy na den 19. září 1909. Ku slavnostnímu otevřeni a posvěceni školy má se na obecni outraty vzyti hudba. Poněvadž jsou zde kapely dvě bylo by žadoucno, aby s e dohodly a hrály společně. V pádu že by se tak nestalo, ma se rozhodnout mistni školni rada pro jednu znich…Dále usnešeno všemy hlasy vyjma p. Kupky Jos. aby na utraty obce uspořádan byl banket společni.“

Tolik vyčetla a věrně reprodukovala ze starých dokumentů vaše kronikářka.

V.

Vážení spoluobčané!

Když jsem dočetla poslední zachovaný zápis z Protokolů obecního zastupitelství z let 1878 až 1920, datovaný dnem 1. leden 1920, upustila jsem od svého původního záměru ukončit už toto téma a věnovat se napříště jinému námětu. Další léta druhého desetiletí dvacátého století, zachycená v dokumentu, jsou bohatá na dění v obci, takže jsem je rozdělila na období před a po první světové válce. Kromě toho se také obec potýkala se značnými finančními problémy, způsobenými jednak splácením dluhu za výstavbu školy (celkový obnos činil 89 891,06 K, na Žehuň připadlo uhradit 41 225,82 K), výstavbou silnice do Dobšic, proplácením farských polí při stavbě silnice do Choťovic, opravami obecních cest, zvyšujícími se nároky na podporu chudých atd. Přesto je chvályhodné, že zastupitelé neodmítali přispívat, většinou částkou 10 korun, na mnohé dobročinné účely i mimo rámec obce, např. na živelnou pohromou postižený okres Nová Paka, Dejlově výchovně slepců v Praze, Ústřední matici školské, Pošumavské jednotě, Severočeské jednotě, Spolku slepců a dalším.

V roce 1910 jsem zachytila první úvahy o elektrizaci obce, která se pro nedostatek peněz stále odsouvala na pozdější dobu, řešily se problémy s umístěním pošty, kterou už obec měla od roku 1869, uvažovalo se zřídit telefon, zakoupit a umístit v obci pět luceren (to ještě před úvahami zavést elektřinu) a pověřit ponocného jejich zapalováním (později se ale rozhodlo, že lucerny se rozsvěcet nebudou), vyslovovaly se další návrhy na zlepšení života občanů, ale mnohé stav obecní pokladny nedovoloval.

Zápis ze dne 27. srpna 1911 dokládá, proč se zastupitelé obezřetně rozhodovali, komu uznat právo domovské:„Co se týče zaplacení požadavku magistrátu Vídeňského za A. Končickou v sumě 1510 K pozastavuje se obecní zást. nad výši požadované sumy a žádá, aby okr. hejtmanství v Poděbradech sdělilo, zdali magistrát Vídeňský byl oprávněn dotyčné A. Končické dávati poporu v této výši, bez dorozumění se s obcí Žehunskou, poněvadž požadavek tento vzbuzuje u poplatníku zadlužené obce všeobecné rozhořčení.“Navzdory protestu si obec musela opět vypůjčit peníze a částku později uhradit. První splátka byla do Vídně zaslána až v roce 1913.

Na počátku roku 1912 se zastupitelstvo na pěti zasedáních v lednu intenzivně zabývalo nesrovnalostmi v hospodaření obce a v zápise ze dne 18. ledna se píše: „…má býti hotovost 1235 K 80 h o čemž však pan účetní nám kasovní hotovost nepředložil ani nevysvětlení prozatím nedal. Záležitost ponechává se slavnému obecnímu zástupitelství na uvážení a dalšímu rozhodnutí v této věci.“ Při dalším šetření se zjistilo, že má mít pokladník 1334,16 K, ale pan účetní zaslal jen 141,40 K a dále se uvádí: „…zbývá k placení 1192 K 76 h. tento obnos nezaslal nýbrž zkázal že ho nemá a k dalšímu šetření po uzdravení že se dostaví třeba ku právu.“

8. února 1912 se píše: „Účetní se má vyzvat aby do 17ho února t.r. uvedl pokladní hotovost v souhlas s revidovanými účty a tu sumu aby odevzdal u obecního úřadu. Pakli tak neučiní podá se na něho trestní oznámení.“ Jak byla záležitost vyřešena se v dalších zápisech už neuvádí, jen to, že byl zvolen nový pokladník, že zřízenec okresního úřadu zjistil, že v hotovosti okrouhle 1200 korun chybí a že pan starosta má uskutečnit rozhodnutí z minulé schůze. Zda tedy rozhodnutí učinil, nevíme.

2. března 1912 se uvádí: „Do rozpočtu pojata jest položka 5000 korun na dláždění výjezdu na válcovanou silnici a na spojovací silnici v obci (od Bendásku k Dymešovým) na silnici na Malou Stranu dá se 20 m2 šutru.“

Zápis ze dne 26. prosince 1912 sděluje:„ Pan Karel Pohl ředitel cukr. Libňovse daroval pro mistní chudé K 200, které mají býti uloženy a každý štědrý den v obnose K 50 rozděleny…50 K bylo rozděleno a 150 K bude uloženo ve zdejší raifaisence, a knížka bude uložena u pana starosty.“ (Spořitelna v Žehuni byla založena už v roce 1901. Měla 77 členů, vklady činily 19 626,45 K, výpůjčky 11 028 K. V roce 1924 se stavěla budova spořitelny, v níž bylo od roku 1959 umístěno zdravotní středisko, které zde sídli doposud.)

Naplňování obecní pokladny bylo i v minulosti tvrdým oříškem. Dokladem za mnohé je toto usnesení zastupitelů z 13. května 1913: „ …ukládá se obecnímu starostovi, aby vymáhání dlužních pohledávek odevzdal bez prodlení právnímu zástupci. Dále usnešeno, Podati k okresnímu hejtmanství stížnost, že berní úřad přírážky obecní, ode všech poplatníků nevybírá, tak že dle výkazu koncem roku 1912 nám restuje 18.444 koruny. Má se okr. hejmanství poprositi, aby bernímu uřadu uložilo, by co nejdříve peníze tyto pro obec vybral.“

10. června 1913:„Rozpočet na rok 1913 se jednohlasně schvaluje. Shodek obnášející 4745.26 k uhradí se 40% přirážkou obecní a 9% přirážkou školní které vynesou 4745.26 k.“

V předposledním předválečném zápise ze dne 6. března 1914 se dozvíme, že první stálý žehuňský lékař MUDr. Karel Zinner byl přijat do „svazku obce Žehuně.“ Poslední zpráva z 21. června oznamuje kolaudaci nové dlažby v Mariánské ulici s dodatkem: „…by na účet pana Součka (dlaždiče) vypůjčený byly peníze ve zdejší raiffaisence.“

Vaše kronikářka Ludmila Tvrdíková

VI.

Vážení spoluobčané!

Válečné útrapy a bídu lidí za první světové války nejen v Žehuni, ale i v celé zemi, podrobně vylíčil tehdejší řídící učitel František Šorm ve školní kronice z let 1909 až 1939, nazvané Pamětní kniha obecné školy v Žehuni. Něco se dozvídáme také z Pamětní knihy pro obec Žehuň, kterou začal psát v roce 1932 také František Šorm. Ve psaní pokračovala učitelka Jiřina Kvasničková.

Nyní však nechme ještě naposledy promlouvat Protokoly obecních zastupitelů z let 1878 až 1920. První válečný zápis je datován dnem 15. srpna 1914 a říká se v něm: „K nařizení okr. hejtmanství k zabezpečení polních práci, dle minystreskeko nařízení, ze dne 5. srpna 1914. č 200 ř. z. usnáší se na následujícím; Předsedou komise jmenuje se pan Alois Vaclavík, členy pak, Frant Šorm řidicí učitel Vac. Honzák důstojný pan farář, Mudr. Karel Ziner lékař.“ Toto opatření, jedno z mnoha, nám objasňuje jmenovaná školní kronika, která podrobně vysvětluje, co bylo nařízeno za války pravidelně provádět. Byly to soupisy zásob obilí, mlýnských výrobků i zásob v domácnostech, jejich zabavování ve prospěch státu, vedení soupisů osevu, podávání zpráv o stavu osetí polí i sklizně, sbírky kovů, vlny, kaučuku a bylin na čaj pro vojáky, sbírky prádla pro vojáky, peněz na vdovy po padlých vojácích, sirotky, na hroby padlých, upisování válečných půjček a mnohé další.

V zápise z 15. srpna 1914 se uvádí:„V zhledem na mimořádné velké práci, mobilazací spojené, navrhuje se p. starostoví pro tu dobů honořář 40. kor. Co se předkládá ku schváleni do příští schůze.“

7. prosince čteme tyto dva stručné zápisy: „ Stanovení kterak uhraditi rozdíl rekvírovaného obilí oproti cenám běžným.“ Dále pak: „ Usnáší se, by představenstvo postaralo se o místnosti isolační a zaopatření věcí potřebných.“ (Věřím, že si čtenáři již zvykli na doslovné citování zpráv.)

23. prosince 1914 najdeme mezi body programu: „2. Dodávka rekvírovaného obilí a dohoda o ceně s dodávatelem. 3. Zaopatření 410 pytlů na rekvírované obilí.“ Z jednání pak čteme: „Rekvírované obilí dodáno bude ze dvora Báně jakož i počet potřebných pytlů. Nájem dvora žádá za obilí maximální ceny. V připadu, že by vojenský erár nezaplatil rekvírované obilí do jednoho měsíce, jest naděje, že nájem dvora posečká za přiměřený úrok.“ 25. dubna 1915 se píše: „Usnešeno by se p. Antonínu Ouzkýmu vyplatil obnos za vůz, pro přípřež válečnou, obnos 240 Kor.“

24. května 1915 se obecní zastupitelé rozhodli takto: „Upsání válečné půjčky se neschvaluje.“ V následujícím zápise z 27. května 1915 však své rozhodnutí přehodnocují: „ Vzhledem k nutnosti a vlastenecké povinností usnáší se obecní zastupitelství jednohlasně ku upsání válečné půjčky ve formě zastavení válečných obligací obecních v obnosu 1400 K. Více upsati vzhledem ku velkému zatížení obce jest nemožno.“

Při schůzi 3. prosince 1915 se konstatuje, že dosud z dluhu na stavbu školy zbývá nedoplatek 24 000, K a podle návrhu p. Václavíka se má podat stížnost na c. k. místodržitelství a zemskou správní komisi, aby byl berní úřad donucen podati výkaz o vybraných přirážkách.

12. června 1916: „Odměna za soupisy osevných ploch, vzhledem na unavující a úmorné práci stanovena panu řídícímu Šormovi v obnosu 100 K.“ 3. února 1917: „Povozy do Poděbrad s rekvírovaným senem a slámou se zaplatí z obecní pokladny a sice za 1. povoz 16 K.“

Důležité rozhodnutí o umístění pošty padlo bezprostředně na sklonku války 25. dubna 1918: „Pan František Tlapák pronajímá obci Žehuni od 1. října 1918 dům č 47 v Žehuni za roční činži 800 K.“ (Teprve v roce 1922 zakoupila obec od dědiců Tlapákových za 45 00 Kč dům čp. 5, kde setrvala pošta až do října 2002.)

„Protokol o schůzi obec. výboru 21/7 1918 za přítomnosti podepsaných: Dle místodr. výnosu ze dne 15/6 1918 č. 196012 zvolena komise pro výkup obilí za rok 1918. Za předsedu: p. starosta Fr. Louka, za místostarostu: p. Arnošt Volejník, za jednatele: p.ř. Fr. Šorm, z obec. výboru: p. Fr. Novák, z vel. rolníků“ p. Zd. Václavík, z středních rolníků p. V. Novotný, z malých rolníků: p. Jos. Kukla, z konsumentů: p. Boh. Novák.“

V průběhu války se kvůli drahotě zvyšovalo nejen služné ponocnému, ale částečně i podpory chudým.

Pozoruhodné je to, že zastupitelé jedinou poznámkou nereagovali na ukončení války. Naštěstí říd. učitel Frant. Šorm ve školní kronice podrobně vylíčil nejen všeobecnou radost nad skončením války, ale i velkolepý průvod obcí s hudbou, který se konal 29. října 1918, když zpráva o ukončení války byla definitivně potvrzena.

První poválečný nedatovaný zápis má na programu mimo jiné tyto dva body: „Oprava bytu po uprchlících“ (jednalo se o byt pana Havránka) a „Usneseno ohledně elektriky zahájit jednání s p. Václavíkem.“

V dalších zasedáních až do 26. února 1920, kdy zápisy končí, se znovu jednalo o zavedení elektřiny, o vydláždění ulice Na Místech, vydržování školy, neproplacení válečné půjčky, o odtržení osady Nová Báň, o žádosti kupce p. Rady postavit na obecní zahradě mlýn, o snaze zřídit telefonní centrálu.

Loučíme s barvitým a osobitým svědkem minulé doby.

Loučí se s vámi i vaše kronikářka, která se snažila přiblížit vám časy dávno zaváté zapomněním.

 
Nahoru