Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

  Příroda

Národní přírodní památka Žehuňský rybník

Část katastru obce Žehuň zabírá Národní přírodní památka Žehuňský rybník. V letech  1999 - 2006 byla součástí NPR Žehuňský rybník a NPR Žehuňská obora. Do roku 2010 byla vedena jako Národní přírodní rezervace Žehuňský rybník. NPP Žehuňský rybník je součástí Ptačí oblasti Žehuňský rybník - Obora Kněžičky. V současnosti se jedná se o rozlehlý Žehuňský rybník (258 ha) včetně přilehlých luk a mokřadů v nivě řeky Cidliny mezi obcemi Žehuň a Zbraň na rozhraní bývalých okresů Nymburk, Kolín a Hradec Králové.

Jedná se o významné stanoviště vodních a na vodní ekosystémy vázaných ptáků. Území NPP je součástí ptačí oblasti Žehuňský rybník a obora. Území je významné jako hnízdiště 145 ptačích druhů, je důležité pro tah vodních ptáků a dravců. Bylo zde zaznamenáno více než 260 druhů ptáků. Z ohrožených a vzácnějších druhů ptáků na rybníku a blízkém okolí hnízdí např. bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus), lžičák pestrý (Anas clypeata), husa velká (Anser anser), moták lužní (Circus pygargus), chřástal kropenatý(Porzana porzana), chřástal malý (Porzana parva), linduška luční (Anthus pratensis), konipas luční (Motacilla flava), slavík modráčekstředoevropský (Luscinia svecica cyanecula), cvrčilka slavíková (Locustella lucinioides), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus),sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) či strnad luční (Emberiza calandra). Na oboře a stepních stráních pak hnízdí např. včelojed lesní(Pernis apivorus), orel mořský (Haliaetus albicilla), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Vzácně lze pozorovat i strnada zahradního(Emberiza hortulana). Na průtahu a při zimování je rybník významný především pro populace kormorána velkého (Phalacrocorax carbo),husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons), čírky obecné (Anas crecca), ostralky štíhlé (Anas acuta), morčáka velkého(Mergus merganser), orla mořského (Haliaetus albicilla)a racka bělohlavého (Larus cachinnans). Významným fenoménem jsou rovněž velká a početná nocoviště vlaštovky obecné (Hirundo rustica), břehule říční (Riparia riparia) a špačka obecného (Sturnus vulgaris) v rákosinách, kdy největší hejna dosahují i více než 100 000 kusů.

Významné jsou také porosty vodních a bažinných rostlin. Vodní makrovegetaci rybničního sublitorálu zde představují v první řadě nápadné porosty stulíku žlutého(Nuphar lutea), nejlépe vyvinuté v oblasti ústí Cidliny do rybníka. Z dalších zde zjištěných druhů volné vody stojí za řeč řečanka přímořská (Najas marina). Místní litorály jsou z naprosté většiny tvořeny rákosinami. V jejich kompaktních porostech lze místy narazit na floristicky zajímavější druhy jako [[puškvorec obecný]] (Acorus calamus), sevlák širolistý (Sium latifolium), řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) a v bezděkovské rákosině (jižní břeh rybníka) na pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Na rákosiny navazující luční porosty byly v minulosti dosti intenzivně zemědělsky využívány, což s sebou přineslo ochuzení jejich druhové skladby. Dosti hojně se v nich dosud vyskytuje starček bludný (Senecio erraticus), česnek hranatý (Allium angulosum), žluťucha lesklá(Thalictrum lucidum), bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) či štírovník tenkolistý (Lotus tenuis). Výskyt omezený především na polohy jež unikly hnojení kejdou (místními rolníky velmi oblíbenému způsobu zušlechťování luk) dnes mají citlivé druhy jako pěchava slatinná (Sesleria coerulea), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), ožanka čpavá (Teucrium scordium), violka nízká (Viola pumila), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) nebo bařička bahenní (Triglochin palustre).Zvláštní zmínku zaslouží skupina bahenních pampelišek (Taraxacum sect. Palustria); těch bylo na zdejších loukách nalezeno devět mikrospecií, v Česku vesměs silně, či kriticky ohrožených (tím se nemůže pochlubit žádná jiná česká lokalita). Je ovšem otázkou, kolik z nich zde přežívá dodnes.

 Jaroslav Panuška, Žehuňský rybník v podvečer

Jaroslav Panuška, Žehuňský rybník v podvečer, olej na kartonu 50 x 65,5 cm, kolem 1925, Sbírka Karlštejnská a.s.

Žehuňský rybník

Udává se, že podle své délky 5,5 km se řadí  Žehuňský rybník v Čechách na páté místo a podle rozlohy 258 ha má být osmý.

Duha nad rybníkem, srpen 2011

Založení rybníka

V druhé polovině 15. století se v celé naší zemi zakládaly horečně rybníky. Nebylo panství, kde by v té době nový rybník nevznikl. Rybnikářství se stalo novým výrobním odvětvím, zdrojem snadného zisku a ryby předmětem výnosného obchodu. Ryby byly jednou z důležitých potravin venkovského i městského lidu a zároveň jedinou přípustnou masitou potravou v době četných církví předepsaných půstů. Do tohoto období spadá také založení Žehuňského rybníka.

Tento památník středověkých vodních staveb se rozkládá v dolním toku řeky Cidliny na rozhraní říčních tratí poděbradské a chlumecké. Vznikl v letech 1492-97 za vlády Ladislava Jagellonského jako královský rybník. Před jeho založením vedla v těchto místech tzv. Hradecká cesta. Z roku 1553 se zachovala zpráva, podle níž nařizuje královský dvůr chlumeckému hejtmanovi, aby pro královskou kuchyň odeslali dva vozy kaprů a půl kopy štik. Králi rybník patřil až do roku 1629, kdy císař Ferdinand II. nechal do zemských desek připsat Chlumecko Janu Oktaviánu Vchynickému ze Vchynic.

Spekulovalo se také o tom, zda  na jedné z oprav  poškozeného Žehuňského rybníka se  nepodílel nejznámější rybníkář 16. století -  Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604), rodák z nedalekých Polep u Kolína.  Písemně to však doloženo není. Za třicetileté  války byly hráze včetně stavidel pobořeny a opraveny až v 18. století.

Staré splavy

Původní hráz Žehuňského rybníka byla dlouhá 870 m a v nejhlubším místě asi 6,6 m vysoká.

Po rybniční hrázi vede okresní silnice číslo II/ 328 z Kolína do Městce Králové, přerušená až do úprav v roce 1951-55 mosty nad třemi stavidlovými splavy. Počínaje od levého břehu výpusti ve směru od Žehuně k Městci Králové byl splav nejstarší, tzv. Na skále o čtyřech dřevěných splavech, druhý byl Pod osmi, podle osmi stavidel. Protože však tyto splavy nepostačovaly, byl postaven ještě jeden splav tzv. Nový, kterému se také říkalo Zadní, ten měl šest stavidel. Brlení před splavy bylo dřevěné. Rozměry stavidel se pohybovaly
od 1,57 m do 1,90 m výšky a jejich šířka činila od 1,60 m do 1,80 m.

 

Pro úplné vypuštění vody bylo vloženo do hráze pět dubových potrubí, složených ze dvou na sebe položených vydlabaných dubových kmenů. Protože jejich průtočnost nestačila odtoku velkých vod, byly při úpravách v roce 1937 nahrazeny dvěma cementovými troubami o světlosti 110 cm. Až do poslední rekonstrukce rybníka poškozovaly a strhávaly povodně hráz a zaplavovaly krajinu poděbradské Cidliny, zvláště u Dobšic a Sán.

 

Rozsáhlé úpravy

Rozsáhlými úpravami, prováděnými v letech 1951-55 brněnskou firmou Ingstav, se zvýšila hráz a vyrovnaly zatáčky silnice. Na kótě 203,07 m n. m. byl vybudován 60 m dlouhý pevný přeliv a 10 m dlouhá. a 1,74 m vysoká pohyblivá ocelová klapka. Nové vypouštěcí zařízení má celkovou kapacitu odtoku 220 m3/s (pevný přeliv 123 m3/s, klapka 82 m3/s, základní výpust 15 m3/s). Obě odpadová koryta byla překlenuta mosty ze železobetonových prefabrikátů. Nad klapkou a jezem byly vybudovány ocelové česlice s obslužnou lávkou dlouhé 127 m. Také mlýnský náhon u splávku byl opatřen novým železobetonovým mostem.

Protože úpravami byla hráz rybníka zvýšena a normální stav vody snížen o 30 cm, nehrozí už přelití hráze. Původní normál hladiny byl 203,37 m n. m., nynější je 203,07 m n. m. Při normálním stavu vody na kótě 203,07 m n.m. je hrana hráze převýšena o 173 cm.

Jarní povodeň roku 2006, kdy hrozilo přelití hráze v nejnižším místě u cesty Na Halda, byla výjimkou. Od úprav rybníka v padesátých letech se nestalo, aby se musely někde u břehu rovnat pytle s pískem, jak tomu bylo letos.

8. května 1958 byl u výpustě z rybníka do mlýnského náhona usazen na kótě 203,07 m n. m. nový cejch. Starý pevný bod pocházel ze 7. září 1874, pozdější z 22. září 1931.

Zrušení úzkokolejné dráhy

Bezprostředně po rekonstrukci rybníka se zrušila úzkokolejná dráha, která z Končic a dalších obcí dopravovala do cukrovaru v Libněvsi cukrovku. Po jeho zániku ve třicátých letech se řepa vozila do Libněvse na skládku. Od Choťovic směrem na Žehuň vedly koleje po pravé straně silnice, odbočovaly po dřevěném mostku přes náhon, dále podél jižní hráze rybníka, u dubu protínaly silnici II/328 a U Kozlíka na konci vesnice se stáčely a směřovaly po staré silnici do Libněvse.

Splav a úzkokolejná dráha

 

Letnění rybníka

Při moderním způsobu hospodaření se upustilo od bývalého letnění rybníka. V minulosti býval rybník dva roky napuštěn a po výlovu zůstával jeden rok nasucho. Dílce se pronajímaly a osévaly. Pokud nepřišla povodeň, plodinám se dařilo. Některá léta však nájemci osévali i třikrát, a nesklidili nic. Poslední letnění se uskutečnilo při rozsáhlé rekonstrukci v padesátých letech, předtím za druhé světové války, kdy se sklízela z rybničního dna bohatá úroda ječmene a zeleniny.

 
Rybolovy

 V minulosti stejně jako dnes přilákal vždy rybolov na hráz mnoho přihlížejících diváků ze Žehuně i okolí. Až do roku 1945 se lovívalo po dvou letech (dvojí teplé vodě), výtěžek se pohyboval kolem 30 až 50 tun a rybolov trval celý týden. Vylovené a zvážené ryby podávaly ženy v plachetkách, stojíce na schůdcích vždy dvě proti sobě, na hráz. Tu se sypaly do voznic a v nich se dopravovaly koňskými povozy na sádky do Chlumce nad Cidlinou.

 

Dnes je všechna práce s vylovenými rybami zmechanizovaná. Nákladní automobily s kovovými káděmi sjedou po zbudované cestě pohodlně až k lovišti a nakladačem se ryby přenesou do kádí. Při takto zmechanizované práci končí rybolov za dva tři dny a okamžitě se začne voda napouštět. Už léta se nekoná po ukončení lovu tradiční hoří, kdy porybný výstřelem nebo zvoláním: „Hoří!“ dal povel k zahájení beztrestného dolovení ryb, které v lovišti zůstaly. Před tímto povelem se už v okolí rybníka od odpoledních hodin shlukovali a někdy i ukrývali nedočkaví lovci s čeřeny.

Při intenzivním hospodaření a přikrmování ryb se loví každoročně a výnosy se pohybují kolem 100 tun až rekordních 200 tun. Dnes porybný nesmí výši výtěžku sdělovat, ale na veřejnost přece jen tu a tam z úst některého lovce tajnými kanály něco pronikne Proslýchá se, že letošní výtěžek včetně letních odlovů i přes velký únik ryb při jarní povodni se pohyboval kolem 150 tun.

 

Zatahování loviště Kdyby aspoň bylo tepleji

 

 

Pytláctví

Nejen v minulosti, ale i donedávna kolovala v žilách mnohých Žehuňáků pytlácká krev. Teprve přísné pokuty, udělované v současnosti, pytláky odrazují. Však se také pytláckými historkami, s povětšinou humorným laděním, bavívala celá Žehuň

 

Současnost

Po restituci v roce 1992 se majetek včetně Žehuňského rybníka vrátil  do rukou původních majitelů - rodiny Kinských. Dnes jsou majiteli synové Norberta Kinského  Giovanni Kinský dal Borgo  a Dr. Pio Kinský dal Borgo.  Bratři založili  v Chlumci akciovou společnost, která spravuje  v Čechách veškerý jejich majetek.

Sádecký pan Václav Kavka, který se o rybník staral v letech 1971 až 2010, určuje jeho rozlohu 254 ha, na internetových stránkách se v některém odkazu hovoří o 321 ha, na jiném místě 258 ha. Také zprávy o jeho hloubce se liší. Zatímco na stránkách Internetu má být jeho největší hloubka 6m, pan Kavka udává 4,60 m.

 

Blížíme se k rybníku NPP Žehuňský rybník
Rybník Nasazování ryb, podzim 2006

Zelené plochy

Žehuň je typická středočeská obec se zástavbou rodinných domků a zemědělských usedlostí, soustředěných původně kolem kostela a postupně se rozšiřující dalšími směry. Část obce Malá Strana a Čůraje (toto pomístné jméno používají většinou starší obyvatelé, kteří ještě pamatují staré splavy, kdy voda i při zavřených stavidlech neustále odkapávala, někdy se používal také, i když jen sporadicky, libozvučnější název Mezimostí, dnes se většinou obě části označují jako Malá Strana). V obci je poměrně velké množství obecních ploch zeleně, a to na návsi kolem pomníku padlých, před školou u pomníku Jana Nepomuckého, kde se užívá pomístné jméno U Jána, u nového hřbitova, před č.p. 230, u digitální telefonní ústředny, na Malé Straně v místě, kde před úpravami vytékala voda ze stavidel Pod osmi, na začátku Dobšické ulice na prostranství zvaném Ve Vobíckách i na konci obce u silnice na Kolín U Křížku. V posledních říjnových dnech roku 2006 se upravovala nová plocha zeleně po rekultivaci skládky biologického odpadu v tzv. Prvním hliňáku.

  

Památné stromy

U Jána nedaleko školy rostou dvě památné lípy malolisté (Tilia cordata). Dosahají výšky asi 20 metrů. Jedna z lip má vykotlaný trouchnivějící kmen a v koruně stromů několik proschlých větví. Pro svůj vzrůst a stáří jsou chráněny. Z původních čtyř stromů se zachovaly do dnešních dnů jen tyto dvě. Odhaduje se, že byly vysazeny kolem roku 1796, kdy se stavěla socha sv. Jana Nepomuckého, nebo kolem roku 1832, kdy se původní socha vyrobená z měkkého pískovce nahrazovala novou.

Další památný strom dub letní (Quercus robur) roste na hrázi Žehuňského rybníka před sádkami č.p. 3. Obvod jeho kmene měří 5 m a výška asi 25 m. Opři zvyšování hráze během úprav Žehuňského rybníka v letech 1951-55 byla značná část jeho kmene zakryta navážkou. Odhaduje se, že pochází z původní výsadby stromů při zakládání rybníka a jeho stáří se určuje na více jak 500 let. Traduje se, že je to hraniční strom mezi panstvím poděbradským a chlumeckým.

Na hrázi rybníka po levé straně silnice č. 328 ve směru na Městec Králové rostou další tři památné stromy. Je to skupina topolů bílých (Populus alba).

Protože suché větve lípy ohrožovaly okolí, byl strom na doporučení  Odboru životního prostředí MěÚ Kolín v červenci 2011 odborně ošetřen.

 

Dvě chráněné lípy malolisté U Jána Chráněný dub u rybníka

 

Nahoru