Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Světoběžník s velkým, vřelým srdcem GianLuca Ratta  v Žehuni

 V pátek 11. května 2012 za slunného dopoledne doputoval na obecní úřad v Žehuni cestovatel, Ital,  GianLuca Ratta se svou věrnou společnicí a kamarádkou Shirou, kříženou fenkou haski.

V doprovodu kronikářky obce Ludmily Tvrdíkové, u níž našel po tři dny azyl a dočasný domov, navštívil místní školu, areál nemovité kulturní památky kostela sv. Gotharda včetně barokní kostnice z let 1765-66, která bude v rámci připravovaných oslav  875. výročí založení obce ve dnech 6. až  8. července 2012 po částečné revitalizaci slavnostně otevřena.

Při odpolední procházce obcí vzbuzoval tento sympatický čtyřicetiletý italský cestovatel neobvyklou pozornost každého z místních občanů nejen typickým jižanským vzhledem, ale především také svým úsměvem a přátelským  českým pozdravem  „dobrý den“ nebo „ahoj“.   Při srdečném setkání ve škole a prohlídce areálu kostela sv. Gotharda tlumočil jeho angličtinu Mgr. Jindřich Bayer, zatímco návštěva obchodu, pošty a několika rodin   se obešla bez tlumočníka.  Přátelské večerní posezení na terase v zahradě kronikářky  a  několik dalších setkání s místními obyvateli v domě kronikářky zprostředkovala  tlumočením  Marcela  Brodi.

GianLuca Ratta putuje pěšky již 12 let se svou fenkou Shirou po celé Evropě. Za tu dobu společně „urazili“  44 200 km a GianLuca prochodil více než 30 párů bot. Na své túře navštěvuje radnice a obecní úřady, kde sbírá potvrzení o tom, že byl v daných místech, aby mu mohl být uznán zápis do Guinessovy knihy rekordů, kde je registrován na nejdelší pěší túru se psem. Přespává ve městech a obcích, kdekoliv, kde ho starostové uloží. Za celou dobu svého putování měl podle svých slov jednou horečku a třikrát rýmu. Do rodné Itálie volává své matce a sestře, ale ty se podle jeho slov vždy více zajímají o stav Shiry, jeho věrné průvodkyně.

Cestovatele nelze  přehlédnout, protože se i v chladném počasí, ba i v zimě,  pohybuje jen velmi nalehko, v tričku a kraťasech. V jeho výbavě jsou jen lehký batoh a hole. Po trase navštěvuje obecní a městské úřady, beseduje s dětmi ve školách o své cestě, přírodě, zvířatech. Cestu absolvuje prakticky bez peněz a sponzorů, nenosí zásoby, je zcela odkázán na pohostinnost lidí, kteří ho přijímají vesměs velice vlídně.

Na dotaz, zdali mu v sandálech, kraťasech a   v tričku s krátkými rukávy není venku zima, odpovídá poetickými  slovy,  v nichž je ukryta část jeho životní filosofie „Kvůli oblečení mi zima nebývá nikdy. Zimu někdy cítím jen z lidských očí nebo srdcí. A zase naopak když jsou lidé vřelí a srdeční, zahřeje mě to na duši, a to mi stačí.“

Hejtman Zlínského  kraje Stanislav Mišák,  podle slov GianLuca Ratty první hejtman se kterým měl možnost  osobně hovořit, prohlásil: „Je obdivuhodné, že si dokázal splnit svůj sen a způsob jakou formou ho realizuje.“     Většinou se setkává se starosty měst a obcí. Nejinak tomu bylo i v Žehuni, kde  s ním  starosta obce Ing. Karel Horák pobesedoval ve svém domě v  sobotu 12. května při slavnostním rodinném obědě.

Světoběžník GianLuca říká: „Když mi bylo sedm let, můj otec zemřel, upil se. Tehdy jsem poprvé otevřel atlas,  abych si prohlédl mapu světa. I ve škole jsem měl nejraději zeměpis. Když mi bylo 28 let,   zanechal jsem všeho a rozhodl se splnit si svůj sen. Shiru jsem našel na Sicílii jako štěně před dvanácti lety a zeptal se jí, jestli chce chodit se mnou a ona souhlasně zaštěkala. Od té doby jsme spolu.
 

GianLuca Ratta vystudoval biologii a pracoval v továrně. Když mu bylo osmadvacet let, otevřel atlas znova a řekl si: „Končím se svým dosavadním životem, projdu mapy doopravdy. A od té doby, přesněji od roku 2000, chodím pěšky po Evropě. Kdysi jsem chtěl všechno, ale postupně jsem zjistil, že všechno důležité je uvnitř mě, že nepotřebuji věci. Když jsem se poprvé vydal na cestu, šel jsem s vozíkem. Nyní mám jen batoh, boty a hůlky. Mám jedny šaty na chození a jedny na odpočinek. To mi stačí. Prošel jsem se Shirou  třikrát Itálii, potom Švýcarsko, Rakousko, Německo, Francii, Lichtenštejnsko, Maďarsko, Slovensko a nyní jsme tady. Na Slovensku v Tatrách mi v zimě říkali: ‚Panebože, tobě musí být zima!‘ Ne, zima mi není, tedy alespoň ne z počasí. Počasí mě nikdy nezlomí. Chlad ale někdy cítím z lidí. Pro mě je nejdůležitější to, co si přečtu v lidských očích a co mi řeknou jejich srdce. To je jazyk, kterým komunikuji a v tom mi pomáhá právě Shira. Vycítí velice rychle, jací jsou lidé kolem mě, psi na to mají velmi dobrý instinkt.“

K matce a sestře  se do rodného Turína vrací jen na Vánoce. Bez putování už nedokáže žít.  A tak ani nepřekvapí, že plány do budoucna GianLuca Ratta nemá, ví jen, že teď chce putovat dál.

Když dorazil 11. února tento poutník s velkým, vřelým srdcem ze Zlína, kde pobýval 20. února 2012,  přes Ostravu, Olomouc, Pardubice, Prahu a Kolín do Žehuně,  měl už se svou fenkou Shirou  našlapaných  daleko více kilometrů, než měří délka zemského rovníku.  Žehuň   mu s láskou a porozuměním poskytla na tři dny a noci nejen zázemí pro nezbytnou relaxaci, ale otevřela také svá srdce. V pondělí 14. května se  v 5 hodin  za nevlídného ranního úsvitu doprovázeného kapkami deště  u Žehuňského rybníka se  Žehuní rozloučil a pokračoval přes Hradec Králové, Liberec, Karlovy Vary, České Budějovice do Brna, kde plánuje Českou republiku opustit. Své časové plány mění podle toho, na jaké lidi cestou narazí.

Při třídenní návštěvě  Žehuně o sobě tento dobrosrdečný Ital s jiskrou v oku a se srdcem na dlani prozradil, že není typický Ital – nedívá se na televizi, nejezdí v autě,  nefandí  fotbalu, dokonce pije běžně pouze vodu. Ovládá samozřejmě italštinu a angličtinu, ale  za léta prožitá na cestách pochytil z evropských jazyků řadu důležitých slov, takže i neznalci těchto dvou jazyků, pokud dokáží komunikovat srdcem, si s  ním porozumí.

Zápis do pamětní knihy nemovité kulturní památky kostela sv. Gotharda v Žehuni ukončil slovy: „...Až budu odcházet, bude mé srdce stydnout. Miluji celou vesnici, tak přátelskou. S velkým respektem GianLuca a Shira.

Na dokreslení jeho životního postoje ještě jednu malou perličku.  Když se s ním rodina kronikářky po třech dnech pobytu v Žehuni loučila, dovolila si po delší úvaze nabídnout mu menší finanční částku na zajištění krmiva pro Shiru. Přes veškeré přesvědčování předávaných pět set korun nepřijal, ale věnoval je na nezbytnou údržbu nemovité kulturní památky areálu kostela sv. Gotharda. Podobně odmítl také další drobnosti, které mu místní občané chtěli na cestu věnovat. 

Kdo se chce o tomto osobitém světoběžníku s neobvyklým charismatem,   kterého někteří nazývají dobrodruhem, dozvědět více, stačí zadat na web GianLuca Ratta.

 

 

 
Ludmila Tvrdíková, kronikářka obce

 

 
 

 

 
 


 

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka